Co dělat když na to nemám? Dělat to na co mám

Návštěva
Co mi dala?
Důvěru ve schopnosti
A čím?
Poznáním, že je to možné.
Jsem rodilý Pražák, kdysi a dlouho bydlící nedaleko Václavského náměstí.
Pamatuji si výstavbu magistrály i všudypřítomné lešení.
Po revoluci z většiny budov zmizelo a objevila se krása budov.
Vyměnily se postupně i střešní krytiny.
Pohled na Prahu z výšky nejen Žižkovské věže dává tušit, že urbanismus tu měl své místo.
Dnešní doba přinesla i značný komerční tlak na zástavbu pozemků, proluk, ale i bourání stávajících budov.
Smutné bylo rušení Těšnovského nádraží.
Ruší se Bubny, Žižkov, okleštilo se nádraží střed.
Ale zároveň se prakticky nově postavil Negrelliho viadukt.
Rekonstruovala se secesní budova Hlavního nádraží.
A i včera mnou navštívené muzeum na Václavském náměstí.
Krásná i když omšelá budova kdysi, nyní září po rekonstrukci o to víc.
Jedná se o obrovskou stavbu postavenou podle vítězného návrhu z 27 předložených architektem Šulcem.
Stavba stála necelé dva miliony zlatých a z toho náležela odměna 3 % pro architekta.
Již vstup do budovy je ohromující svou majestátností, výzdobou, ale i použitými materiály.
Zdá se, že se tu na ničem nešetřilo.
Zábradlí jsou mramorová a leštěná nebo litinová odlitá s dřevěnými madly krásně opracovanými lakem ošetřena.
Výzdoba freskami na všech stěnách za použití špičkové techniky malby.
A pak je tu vrchní kopule s omezeným přístupem na skleněnou podlahu s výhledem na celou Starou Prahu patří k nejhezčím možným.
Zde člověk se chvilku kochá i lapá po dechu.
Vidí a cítí svou malost a sílu celku.
A pak se jde do depozitářů.
Pamatuji si opět ty původní originální.
Nové září daleko víc a je i trochu podřízeno komerci.
Všudypřítomné popisky i QR kódy přinášejí řadu informací.
Sbírky fauny, flóry, geologie, politiky historie, mineralogie.
Statisíce exponátů dávají tušit obrovský rozsah a náročnost celého procesu rekonstrukce budovy.
K hlavní budově přibyl i tunel spojující s dřívější budovou Parlamentu, kde jsou další sbírky exponátů a bust politiků.
Je zde i dětské muzeum s hernou.
Před patnácti lety jsem byl při výstavbě tří podivných pyramid v Horních Počernicích.
Celý tento komplex poměrně veliký, byl vybaven klimatizací ze skladovacím prostorem.
Byl a je to archiv nevystavených předmětů.
Rozsah sbírek je tedy zřejmě daleko větší než ten v Muzeu vystavený.
Díky svojí tehdejší profesi jsem působil i v Kutnohorském archivu.
Zde jsou uloženy cenné listiny běžně veřejnosti nepřístupné.
Je zde hlídána teplota, vlhkost, přístup světla a vše je zabezpečeno moderní technikou.
My jsme přispěli požární bezpečností a jsou zde použity i technologie podtlakových místnost s halounovým samozhášivým plynem znemožňujícím hoření.
Ale to je zase jen odbočka.
Prostě smekám před schopnostmi stavitelů, řemeslníků i kurátorů této stavby.
Velmi rád sem půjdu znovu.
Brzy se zřejmě otevřou plochy po požáru rekonstruovaného Průmyslového paláce v Holešovicích, kam jsem často a rád chodil.
Doufám a věřím , že budu opět ohromen schopnostmi stavitelů a řemeslníků.