Kontraproduktivní

Kontraproduktivní
Jako taková, se mi jeví, přílišná znalost problematiky.
Zatímco drobná, zkoumající, okrajová i zájmová může přinést řadu nových a nečekaných výsledků.
Není dobré se podřizovat trendům.
Je však dobré tyto sledovat.
Profesionálové to mají jinak.
U nich je potřeba maximální znalost, rutina, zdatnost, píle, zázemí, vybavení...
Je důležité se umět poučit z chyb a čím víc jich je napácháno, tím větší a širší může být poznání.
Zdá se mi i, že spousty věcí a dějů spolu souvisí i na sebe přirozeně navazují.
Odhalení tohoto může vést ke zklidnění mysli a nalezení trpělivosti.
Na sobě si ověřuji, že vytyčené mantinely schopností i znalostí může být jedna velká proměnná hodnota.
Vím, že nejsem schopný napsat román, spočítat Eukalyptový větu, rozluštit záhadu Bermudského trojůhelniku, pochopit Leonardo da Vinciho.
Ba co víc nemůžu ani moc chodit, cvičit...
Ale i ten neum je poznání o svých schopnostech.
Zde vidím jako důležité s tím umět pracovat.
Když nejde román, půjde povídka.
Neznám matematiku, ale umím počítat a uplatním Pythagorovu větu při stavbě schodů, krovů, objemů...
U Leonarda se zastavím. To byl ve své době extrémně inteligentní a nadaný člověk a novátor.
Poučení hledal všude okolo sebe a ve všem.
Pitval lidská těla, živočichy, rostliny
Znal umění, hudbu, kulturu a vždy šel svou cestou.
Rozkreslil neuvěřitelně podrobně lidské tělo ve všech jeho vrstvách i úhlech.
Jeho kresby jsou stále v učebnicích medicíny.
Nedbal na pověry, církev i tehdejší znalosti
Jeho kresby jsou velmi ceněné a tak není divu, že část vlastní nejbohatší člověk Musk a řada renomovaných galerii.
Ale i obyčejný člověk jako já, může mít k jeho dílům přístup.
Chodím za těmito do knihoven a prodejen knih.
Máma mě naučila kupoval nejlevnější reprodukce v podobě nástěnných kalendářů.
Pro jejich nízkou cenu, extrémně ceněných autorů, tak vedle sebe mám obrazy Saudka i Sudka, Pištěka, Muchy, Leonarda, Picassa a řady dalších.
Při nedávné návštěvě krásně rekonstruované knihovny v Želivi jsem se opět poučil.
Prohlídku knihovny prováděla její kurátorka.
Mnohačetní návštěvníci obdivovali výzdoby, fresky, místnost i vazby knih.
V prostoru pro debatu, jsem jak je mým zvykem, vznesl řady dotazů.
Odpovědi mě více méně zarmoutily.
Knihy nikdo nečte, nestuduje a jsou řazena jen a pouze podle velikosti a druhu vazby.
Jelikož se jedná o klášter, tak nás v obvykle uzavřených prostorách doprovázel zdejší farník a pomocník.
Zeptal jsem se ho jak má být oslovován a bavil jsem se s ním o jeho úkolech a poslání.
Myslel jsem, že knihy studuje alespoň on a jeho druhové.
Došel jsem k poznání, že se velmi ve svém úsudku mýlím.
Nevidím tu žádný progresivní přístup.
Jen pouhou oddanost systému což je pro mě neuvěřitelná představa žití.
Rozvětvená soustava vět a souvětí mě přivedla ke spleti otázek na které hledám odpovědi.
Včera, dnes.snad i zítra.
Napořád.
V tom je můj řád.
Tik, ťak.
Tik ťak.
Tik.
Konec...