Úspěch

Říkejte si, co chcete, ale tohle je fakt. A přitom nevim proč. Vim to z vlastní zkušenosti. Mám kamarádku, která je hrozně moc fajn a v pohodě holka, ale hrozně nepřející. Mám nějakej úspěch ve škole, ona mi ho ztrhá. Mám nějakej dobrej nápad při kterym bych se víc prosadila ve škole, ona řekne že to je "blbý". Vyberou mě na reprezentaci školy a ona řekne, že neměli už nikoho jinýho. Mám pěkný tričko, řekne že je ošklivý (a to se jinak všem ostatnim líbí, i mé opravdu nejlepší kamarádce, skoro sestře, která by mi narovinu řekla, kdyby bylo fakt hrozný). Mám úspěch v tanci, vysměje se mi, že je to hloupý. A takhle bych mohla pokračovat dále...
A přitom si nevšímá, že vlastně je ona sama šťastnej člověk a že mi nemá co závidět. Má milující rodinu, která je úžasná. Její táta miluje její mamku a pořád jim manželství funguje. Je chytrá a cílevědomá, ale neuvědomuje si, že známky nejsou všechno. Ve škole platí za rozumnou a tu, která dá svůj názor najevo. A hlavně má milujícího kluka, kterej by za ni byl ochoten obětovat snad vše. Ale ne, ona si toho nevšimne.
Já vím, že bych asi neměla dávat na názor ostatních, ale ona je přece moje kamarádka.....:-( Byla bych moc ráda, kdyby si to přečetla, třeba by se nad sebou zamyslela a neubližovala mi tolik. Já jsem také přece jen člověk a mám city!!!