Otázky životu

Spousta myšlenek, samý zmatek. Co je pravda a co je lež? Kdo jsem já? Jsem dobrá nebo špatná? A jde to takhle vůbec říct? Mohu se takhle zeptat? Mohu pokládat otázky proč, kdy, kde, jak...? A záleží na tom vůbec? Nebo je to úplně jedno? Jsem jen další článek v tomto světě? Mohu vybočovat? Mám právo se přihlásit, jako se to dělá ve škole? A jestli ano, kdo je učitel? Dostanu trest, když udělám něco špatně a naopak? Jestli je to tak, kdo potom oznámkuje můj život? A až bude konec mého života, dostanu vysvědčení? Podívám se na něj a řeknu si: Z úcty rodičů k rodičům mám za čtyři. Bude to tak? Obdržím vysvědčení života, takové shrnutí? A ptám se znovu, kdo mě oznámkuje, kdo dává vysvědčení? A můžu propadnout? Jestli ano, budu si ten život zopakovat nebo tohle půjde jen za vyznamenání? A co když si pro vysvědčení přijdu příliš brzy? Spousta známek by přeci musela chybět. A také spousta by jich nemohla být vyhodnocena. Co když budu tak toužit po vysvědčení života, že si pro něj přijdu sama, dřív? Dostanu ho potom? A budu o něj vůbec stát? Budu něco takového vůbec chtít? Vždyť k čemu mi to bude? Na co potřebuji takové shrnutí, copak nemohu sama posoudit, jaký ten život byl? A když si přijdu dobrovolně předčasně, z čeho budu mít tu pětku? Z úcty k životu, ze štěstí...?Mám očekávat trest? Copak to není život? Protože co když má člověk pětku sám ze sebe? Je na tom vysvědčení takový předmět? A kdo vůbec určuje jakou budu mít rodinu, kde budu žít? Jestli existuje život po smrti, musí to přeci někdo řídit. Nebo že by byl život pouhá souhra náhod? Náhody, které nikdo nedokáže ovlivnit. Je bůh, je osud? Jestli ano, proč trpí ti nevinní? Jestli má být život trest za naše hříchy, proč bůh trestá ty nevinné? Je na tomhle světě vůbec nějaká spravedlnost? Má tenhle svět nějaký řád, nějaké předepsané normy? Proč se tohle děje, proč to člověk nemůže ovlivnit? proč já nemůžu ovlivnit život vlastního dědy? Proč se nejsem schopná probudit s pocitem, že život je fajn? Když nedokáži ovlivnit ani tohle, jak mohu ovlivnit větší věci? Nechci, aby můj děda umřel, a přesto nemám možnost zasáhnout. proč on si musí vyzvednout svoje vysvědčení a já tu musím zůstat? Je možné si to vyměnit? Mohu jít místo něj? Vždyť jaký má svět smysl? Má vůbec nějaký nebo si každý odžije to svoje a sbohem?Proč kladu otázky, na které nemohu dostat odpověď? Nebo ano? Neměla by být odpověď ve mně? Vždyť přece není důležité, co je pravda, ale to, v co člověk věří, protože to je jeho pravda. Nebo to tak neni? Mýlím se? Odpusťte mi tu spoustu otázek, ale já v sobě hledám smysl života, potřebuji vědět, kdo jsem. Nevíte to náhodou vy? Ne nemohu požádat život o nápovědu?