Z deníku ženy.

Anotace: F...

Už se mi to dlouho nestalo. 

Už se mi to dlouho nestalo a teď to přišlo. A já cítím průser. Cítím, že to bude průser, protože to průser vždycky je. 

Cítím chvění po celým těle, tlak na hrudi jako by se mi chtělo začít řvát, vibrace v žaludku. Slzy jakoby těsně na krajíčku. A vzrušení. A sny. Sny o člověku, kterýho jsem poznala před pár dny a strávila s ním jen těch pár dní na stejným ubytku, na stejným projektu. Přitom jsme spolu ani nepracovali, takže jsme se vídali jen odpoledne po směně. Neproběhly žádný dlouhý konverzace. Jen jsme po večerech seděli v kroužku lidí a bavili se všichni dohromady. 

Jeho osobnost mě ale zaujala. To, co vyzařuje. Zranitelnej krásnej chlap, se sklony k závislostem, zapálenej do svý práce. Výbušná kombinace. Špinavě blond nezkrotný kudrdliny. Takovýhle prstýnky jsem u nikoho ještě neviděla. Nosí je v drdůlku. Vysokej, štíhlej. Ne nějak namakanej (to už by bylo hodně nespravedlivý a neodolatelný). Jeho modrý oči jsou neustále trochu vytřeštěný, trochu jakoby s náběhem na slzy. Je to introvert, co musí v ústraní dobíjet svoje sociální baterky a při tom kouřit jednu cigaretu za druhou a prokládat je vapkou a pivama. Hlubokej hlas. Sakra. Drobný uši, špičatej nosík a krásný zuby. Proč?! Krásný ruce. Miluju mužský ruce. Hraje na baskytaru. Dá se s ním bavit. Nemachruje a nechová se nemístně. Normální kluk. Nebo spíš chlap. Muž.

Působil na mě nejdřív o dost mladší. Pak jsme ale zjistili, že je štír. A že je vlastně narozenej ve stejnej den, jako já. Jen o rok později. Soulmate. Dobrodruh. Praktickej kluk. Kliďas. Sympoš. Je zadanej. Líbí se mi. Zdálo se mi o něm. Sakra. Já jsem taky zadaná.

V noci mi z vlasů vyplítal bodláčí. Tahalo to. A já jen tajně chtěla, aby tahal víc... Když jsme si předávali láhev, dotek jeho prstů byl pro mě rozptylující. Elektrizující. Příjemnej. Normální. 

Je zadanej.

A mladší.

Já jsem zadaná.

Jsem husa.

Jsem člověk.

Jsem žena. Někdy je to matoucí.

Dlouho jsem tenhle pocit neměla. Nemělo by se mi to stávat. Už ne.

Vždycky je z toho průser.

Vždycky.