Bezejmenná pro Landu

Dnešek byl a bude dost pernej. Procestovat skoro celou republiku, ze všech stran obloženej naší –mojí- kapelou, a to všechno jenom kvůli těm usmrkanejm Brňákům. Drncat se půl dne v náklaďáku spolu s těma vypatlanejma úchylákama, hlava mi třeští jak krabka střepů ze včerejšího chlastu a k tomu jsem ztrémovanej jak prase. Co se dá dělat, prostě jsem si vybral to, že ze mě bude zpěvák a ne neurochirurg, jak chtěla mamka. JÁ CHCU VRÁTIT ČAS, UŽ NEBUDU ZLOBIT!! To mám dneska ale depku, úplně neprůstřelnou. Absolutně a na tuty nemám chuť vystupovat, fakt ne. Jo, ale to jsem neměl ani loni, předloni a před tím taky ne. Taky to tak dopadlo. Na druhou stranu si docela namažu kapsu, protože ty lístky nejsou zrovna zadarmo. To je děsný, já tady snad chcípnu. Ježíši, zapomněl jsem ještě vymyslet program, mám na to asi tak dvacet minut. Panáka na kuráž. Producente, co ty na to? Cože?? Že mám hodit jako první písničku “Andílka”? Tak to se teda jdi bodnout, za takovýhle slátaniny tě neplatím. Musíme ty lidi hned na první písničce rozhecovat, pořádně rozparádit. Hodím tam “Vltavu”. Jo, to bude dost dokonalej program. Ještě ale musím přijít na to, jak ty mý umělecký díla dám po sobě. Todle před tuhle a tuhle dám potom. A co se s tím budu dělat? Hodím to po sobě, jak je to na těch mých neuvěřitelných cédách. A jako velký finále něco pěkně vod podlahy. Tak když už, tak teda něco, co jsem nenapsal já, ať je změna. Ale kdyby přece ještě chtěli, tak “Valčíka”. Ty brďo, tak to bude hustý. Skoro až se divím, že se tím raděním neživím. Ale já se tím vlastně živím, když radím sám sobě, tak co kecám. Dneska si dám pěknej vohoz. Pěknej, ale bez kterýho se vobejdu. Mikinu s lebkou mám jen jednu, bez motivu taky jednu. S fotkou Karla Gotta mám dvě různý. Jednu oželíme, tu hnusnější. Dost by mě zajímalo, jak budou ti lidi reagovat, až hodím do toho, jak se dobře dívám- davu, právě tudle mikinu. Jestli mě tušení neklame, nikdo se toho ani netkne už proto, že tam bude ten vopravdu nechutnej Goťák. Mohli by ju třeba pořádně rozškubat, podupat, prostě s tím provést krátký proces. Na druhou stranu, jsou to moji fandové a co chcou? Mě. A pak - hadr jako hadr... Ne, nebudu je zlobit, voblíknu si normál vohoz. Dám si ještě jednu na cestu, nebo radši dvě. Ty texty stejně dost vymakaně válím. Už zase skandujou mý méno. Občas bych se nejradši přemenoval. Dost mi to leze na mozek, protože se mi smály už ve školce. Daniel. Z toho by se fakt jeden poťal. Musím to překousnout, vylézt na place mezi tu pakáž, udělat svůj džob a vypadnout, hlava nehlava. Málem bych si zapomněl vzít tu modrou králičí pacičku vod Azurita. Mám ji, tak do toho!!!