Slzy štěstí

Slzy štěstí

Život současného člověka z vyspělého státu se točí kolem štěstí. Učí se, aby si našel práci a byl šťastný, pracuje, aby si našetřil na dovolenou a byl šťastný, na dovolené zběsile fotografuje, aby všem na sociálních sítích dokázal, jak moc je šťastný. Pod svojí fotografií z luxusní dovolené však vidí obrázek kamaráda s novým autem a dobrý pocit je hned pryč. Škoda, že netuší, že auto je z půjčovny a dovolená zase na splátky. Někdo tvrdí, že je štěstí rodina, někdo že kafíčko a zákusek a pro někoho je štěstí nový pár bot. Já jsem toho názoru, že je štěstí prožít si utrpení.

Definovat štěstí je poměrně problematické, protože je velmi subjektivní. Může mít hmotný i abstraktní charakter, často mívá oba současně. Není to tedy konkrétní pojem, nýbrž zastřešující označení. S jistotou se dá říct, že je štěstí pocit (přestože někdy pramení z materiálna). Vychází to z prosté skutečnosti, že si štěstí nevybíráme, ale cítíme. Je možné vnímat ho jako celek sestávající ze dvou stavů, a sice vděčnosti a flow, tudíž se dá nazvat jako „flow vděčnosti“.

Flow je stav extrémní koncentrace, při které člověk nemá pojem o okolí a ani o čase. Z vlastní zkušenosti si jistě vybavíte bubeníka hrajícího sólo, lyžaře sjíždějícího černou sjezdovku nebo studenta při matematické olympiádě. Flow je v podstatě stav meditace, protože je člověk maximálně přítomný a v podstatě na nic nemyslí, jen s tím rozdílem, že se soustředí na daný úkon. Sám o sobě, avšak, flow štěstí nezastává, protože může nastat i v případě obrany, například před rozzuřeným psem, což šťastný okamžik rozhodně není.

Druhou složkou pocitu štěstí není nic jiného než vděčnost. Pro přiblížení, myslím, že všichni dokážeme určit rozdíl mezi obědem v pracovním dni a obědem po celodenní túře. Tento pojem ovšem svádí ke skromnosti a lenosti, což není nutně potřebné. Není nic špatného na tom být vděčný za sportovní vůz v garáži, zatímco je váš přítel spokojený s bicyklem. Být vděčný nemusí také nutně znamenat být spokojený sám se sebou v současném okamžiku. Člověk může cítit štěstí za cíle, které si vytyčil, a za cesty, které k nim vedou. Jinak řečeno, přestože si můžeme vytisknout libovolné množství diplomů, na zeď si věsíme pouze ty zasloužené. Opakem štěstí není smůla, nýbrž kapitulace, stejně jako není poražený ten, kdo prohrál, ale ten, kdo se vzdal. Vděčnost je zkrátka schopnost vnímat štěstí. Abychom ovšem dokázali věci rozlišovat, musí se lišit, to je logické. Podobně, jako bychom bez války neznali mír a bez samoty lásku, nelze prožívat štěstí bez utrpení. Jedině tehdy totiž dokáže být člověk vděčný.

Soudobý hon za štěstím je tím nejintenzivnějším v dějinách, protože jsme mu kvůli moderním technologiím vystavováni prakticky neustále. Jediný správný návod k nalezení štěstí zní takto:

1.krok: Pokud je vám více než 6 let, již jste ho našli. Pokud jste mladší, hledat ho nemá smysl, protože žijete v přítomném okamžiku a existenciální potíže neřešíte. Tímto krokem návod končí.

Každý máme něco, co nás činí šťastnými, tak proč neustále hledat něco víc? Pokud vás ona věc či aktivita nenapadá, zamyslete se, při čem jste prožili stav flow. Pokud to víte a nestačí vám to, zkuste cvičení pro posílení vděčnosti. Gratuluji, právě jste našli své štěstí.