Internet, jeho kauzy, výzvy a tak dál..

Anotace: Míra zamyšlení při pondělním večeru

Internet, jeho kauzy, výzvy a tak dál..

Ani nevím, kolikrát jsem za poslední asi dva roky četl blog/příspěvek/článek/cokoliv upozorňující na vlivy a projevy moderní onlajnové komunikace se všemi jejími projevy. Ať už to jsou nebezpečné výzvy, nesoudní tvůrci obsahu vydělávající na dětch, indoktrinace povrchní a zrychlenou komunikací, konzumování obsahu nevalné kvality - v o to větším množství a vůbec. Za každým takovým příspěvkem může stát sebelepší záměr a skutečně ctnostná motivace, bohužel ve mně narůstá víc a víc dojem, že čím více se k tématu chce vyjádřit laická veřejnost (včetně mě), tím více se v plné nahotě ukazuje, jak je značná část - a myslím to skutečně minimálně částečně v dobrém - odtržená od ještě mnohem ponurejší reality. Je to jako snažit se chytit ujíždějící express tím, že naskakujeme na bicykl opřený o nádraží budovu. Ten rychlík už dokonce dávno odjel, je už nějakou dobu na trase a teď zpětně zjišťujeme, kdo všechno v tom vlaku jede a jak to funguje na jeho palubě.

Nedávno jsem sledoval takovou jednu debat. Týkala se konkrétně jednoho producenta virtuálního obsahu, konkrétně tedy youtubera - nikoho menšího než MrBeasta. Nejde teď o nějaké jeho jinde propírané kauzy, šlo o debatu ohledně jedné konkrétní podoby jeho obsahu - na videích penězi, jídlem, či jiným zbožím obdaruje buď bezdomovce, případně nějakou komunitu. Toto mu generuje zisk, který s přehledem pokryje náklady na vznik takového obsahu.

Teď se záměrně vrátím ke dvěma otázkám rovnou předem - prvně, zda je to vždy plně legitimní. Podle všeho určitá část z jeho filantropických prezentací funguje dle předem smluvených a hraných scénářů, případně jsou některé příklady obcházením regulací zakazujících loterie v jeho zemi atd. To není podstata. Stejně jako druhý bod - záměrně jsem napsal, že mu takový obsah generuje zisk. To znamená - ne že vydělává, ale generuje. Zní to jako nepodstatný detail, ale pro budoucí úvahu cenu má - tento obsah negeneruje žádnou přidanou hodnotu, bavíme se o penězích, které akorát podle platformou určených pravidel tečnou z jedné kapsy do druhé. Ke skutečnému vydělání těchto peněz dochází někde jinde. On udělá video, kde někomu dá peníze, toto video shlédne x stovek až milionů lidí, což mu v monetizaci vygeneruje zisk. Vydělává na tom, že někomu dává peníze? Nevidím. 

Zásadní otázka pak zněla - je zcela v pořádku, že někdo vydělává tímto způsobem? Nevydělává, generuje zisk. Základní odověď na tohle dilema byla taková, že - je to ok, protože dělá aspoň nějaké dobro a pokud mu to generuje peníze, dobře pro něj. Nativně s tímto problém nemám, od přírody je mi to jedno, že se tímto živí a skutečně dobře pro něj.

Nicméně, něco mi na téhle logice nesedí a nějak se s ní nemůžu smířit. Tohle totiž není celý začarovaný kruh, něco mu tam chybí - ano, motorem takového stroje na peníze jsou jeho diváci, kterých má toho času necelých 320 milionů. Aby jsme si to tedy namalovali jinak - někdo generuje zisk tím, že jinému člověku dá peníze a funguje to tak, že na něj u toho koukají vysoké miliony lidí, čímž dojde k rozhýbání monetizace z kapes korporátu(ů) do kapsy tohoto autora.

Je to špatně? No, není špatně. Ale pak jsem si řekl - a proč na to vlastně někdo kouká? A v ten okamžik mi v hlavě seplo ono relé - vždyť to tak funguje všechno. Lidé umožňují generování zisku tím, že jsou pasivními svědky toho, jak někdo páchá proklamované dobro. Můžete si dopřát svou denní chvíli pohody a naplnit svůj pohárek dobrých skutků tím, že uznale pokývete hlavou nad dobrotivosti miliadáře, který hodí pár drobných nějakému pochudlému plebsu - stejně to neplatíte.

Zaplatí to korporace, které si přiživují za velké peníze svůj marketing na výrazných postavách a reálné vydělávání peněz zaobstará z levných zdrojů na konci potravního řetězce nějaká špatně placená dětská práce v Indii nebo jiném -stánu. Chápejte, to není doslova myšleno, že je tomu tak vždy - ale v podstatě je. Je to obchodní model využívající moderních nástrojů vrcholného kapitalismu, který ovšem ve své podstatě stojí na tradičně bolševickém udržování třídní nespravedlnosti (pozor, to není protimluv, ale prostá historie). Kdyby onen autor dával peníze někomu, kdo je stejně bohatý jako on, tak se nám vypaří ono dobro a nikoho by to nezajímalo. Kdyby nebyl někdo chudý, tak nemůže žádného dobráka blahosklonně obdarovat a tiše přikyvující majorita diváků by musela najít dobro někde jinde. To se nestane, vždy někdo bude chudý. A někdo jiný na tom bude generovat zisk. Nevydělávat. Generovat zisk. Zeptejte se sami sebe, jestli byste dali někomu deset korun s tím, že když vás bude tisíc, tak dotyčný hodí stovku bezdomovci a zbytek si nechá.

V závěru - nevidím rozpor v tom, označit takový obsah osobně za nepřijatelný i když stojí na genericky jakože-správné věci, jednoduše proto, že nesouhlasím s jeho provedením a celkovým konceptem.

Co za tím je? Svět potřebuje vědět můj názor!

Potom přemýšlím, co k tomu koho vede. Konzumovat zprostředkované (a kolikrát domnělé) dobro v podstatě stojí na naivitě - jsem něčeho svědkem, tudíž jsem, existuji. Konzumujeme cokoliv co nám přijde do cesty, s nástupem virtuálního obsahu konzumujeme do bezvědomí i to, do čeho vlastně nemůžeme praštit a tenhle nehmotný proud zábavy a konzumu nabyl takových rozměrů a dimenzí, že přestal být dávno idektifikovatelný. Podívejte se na příspěvky na Facebooku, TikToku, Instagramu, kdekoliv - jaké procento z obsahu tvoří něco, o čem by se dalo říct, že má jakoukoliv hodnotu. V podstatě se díváme na reklamy na jiné reklamy, které nám ani neřeknou, čím ve skutečnosti jsou. Je to nějaký obsah a bezostyšně se jím rveme, až se s ním udávíme a pak můžeme jít konečně spát, protože jsme konečně byli něčeho zajímavého svědkem. Člověka, co polyká magnet a tím je zajímavý, člověka, co nám vysvětluje o plochosti Země a tím je zajímavý, člověka, co nám ukazuje, že voda v zimě zmrzne - a tím je zajímavý i on. Ubavíme se k smrti, jak nám předpovídal Neil Postman?

Není to nic nového, tenhle zábavní koncept podle některých nastartoval již vynázelem knihtisku, no doslova revoluci přinesl až vznik globálních sdělovacích prostředků. A taktéž - není žádným monopolem internetu. Kapitalizace tržního potenciálu postihlo každé médium a obor lidské tvořivosti a vždy proti nim existovala i opozice. V sedmdesátých letech například vzniklo hudební hnutí Rock in opposition, seskupení lidí a kapel, které odmítlo jakkoliv ohýbat svou páteř před požadavky tehdy rapidně rostoucího hudebního průmyslu. V undergroundu fungují tisíce kapel a vytvářejí kvalitní produkt, který ovšem majoritu lidí absolutně nezajímá. Proč by - beze snahy dostanete cokoliv, proč se snažit?

Je ovšem nějaká opozice v rámci internetu? A co by to mělo být? Svobodné médium, kde si může v podstatě každý libovolně přivlastnit kus prostoru. Opozice je v anonymizovaném a neosobním prostřední neexistující koncept. Můžeme nesouhlasit s něčím názorem, ale stejně tak jej můžeme v poklidu ignorovat. Nic nás nenutí přijímat něco, co nechceme a není to dokonce ani v ničím zájmu. Přesto je zajímavé, jak velký kus onlajnového obsahu tvoří něco, co má jen těžko definovatelnou jakoukoliv sdělovací hodnotu.

Obří množství obsahu teče přenosovou soustavou bez jediné přestávky, pojmy jako standard, extrém, nebo jakákoliv jina kvalifikace obsahu pozbývá jakéhokoliv smyslu, protože všeho teče hodně a všudy. Představa, že tady tenhle tvůrce je apriori špatný, nebo že tahle platforma je škodlivá, je jenom hodnotový závěr, který ovšem zapomíná na realitu - že i tohle má svého zákazníka.

Aldous Huxley v Brave New World předpověděl budoucnost, ve které nikdo nebude jevit zájem o cokoliv, protože by to představovalo nutnost vynaložení nějaké námahy. Aktuální filosofie sociálních sítí a internetu tohoto bodu dle mě již dosáhla a pokračuje ještě dále - jsou to ti konzumenti, kteří generují drtivou většinou obsahu jen s minimálním zásahem tvůrce obsahu. Podíváte se na youtube video a dvounásobek času strávíte čtením diskuzních příspěvků, protože tam začíná ta pravá zábava. Streamer na twitchi/yt pak vysloveně chat potřebuje ke své existenci, protože bez něj by logicky nedával smysl, druhak samotný chat je zdrojem obsahu. Ani to ale není podstata.

Co chtějí diváci? Svůj obsah, který saturuje jejich potřebu být součástí nějakého celku a ideálně - nějaké to drama, internet je ideální prostor pro bulvární narativ. Dostanete přesně takový, jaký ve svém nitru chcete, nabídka je nepřeberná. To je zbraň, kterou klasická média nikdy neměla. Dostanete přesně takovou dávku osobního uspokojení, množství a podoby jakou chcete. Nemusíte se na nikoho ohlížet, máte celý svět jen pro sebe a každý jeho kousek je tu jen pro vás. Sledujete pouze svůj zájem a bezpracně se dostanete do situace, kdy nemusíte opouštět osobní zónu pohody a klidu. A když chcete, dostanete zasloužené poplácání po ramenou od zprízněné duše. Když chcete nesouhlasit a odporovat - taktéž můžete, do naprostého omrzení. Ta flexibilita obsahu je v současné době neuvěřitelná. Nejde mi o algoritmy a nepřeberný autorský obsah - jde i o paletu forem, kterých se člověku může dostát. 

Četl jsem k Huxleymu a jeho BNW zajímavý názor - že jím predikovaná budoucnost je vlastně hezká, protože definuje dopředu roli každého člověka dopředu a každý tak může být prospěšný svým dílem společnosti. Úplně jsem se zhrozil, ale nakonec přijal myšlenku, že takový svět skutečně je snem mnoha lidí v mém okolí a nemají s ním problém.

Se zmíněným Huxleym nakonec musím souhlasit - podle něj nepříliš vizionářské shrnutí potenciální budoucnosti v mých očích nabývá reálných rozměrů. S tím, že se - stejně jako mnoho jiných autorů - sekl v podstatném detailu - a to, že si takový stav bezvědomí navodíme dobrovolně sami. Nebudeme potřebovat žádného zlého vůdce, kazatele, či jiného pastýře, který nás dovede na okraj propasti. Stvoříme si jej a budeme udržovat při životě docela sami. Anthony Burgess předestřel, že osobní svoboda je absolutní základ všeho, rovněž ovšem dodal, že ji vesele prodáme za pocit pohodlí. 

Pokrok je nezastavitelný a všichni jsou už před námi

"Důležité také je mít přehled o aktivitách dětí na sociálních sítích, což může pomoci identifikovat potenciálně nebezpečné chování.", dočtu se. Dokola opakovaná mantra vzbuzuje dojem, že celou situaci můžeme regulovat pohledem na obrazovku počítače. To je zásadní nepochopení toho, jak tento nekonečněhlavý drak funguje. Jeho nezměrná dynamika a rozmanitost se vymyká čemukoliv, čeho jsme byli svědky ještě pár desetiletí zpět. V současné době se vzrůstem schopností AI je logickou dopřednou otázkou, zda se nakonec každý z nás nestane tvůrcem vlastního internetu, světa, který bude přesně odpovídat našim představám. 

Stejně tak jako v tom samém nástroji vidím jednu z nejsilnějších zbraní proti tomu, abychom museli čelit záplavě manipulativního, či vysloveně závadného obsahu. Internet se musí regulovat sám od sebe, potřeba vyhýbat se tomu, co nám škodí, musí přijít od nás samotných. Žádná autorita krom uživatele samotného nebude mít správně nastavené míry toho, co je a není správné. Podívejte se - o škodlivosti obsahu na internetu se mluví jak dlouho a vrcholným výdobytkem je tlačítko, kterým odsouhlasíte nutnou věkovou hranici pro přístup. Které přitom zvládne obalamutit i dobře cvičený pes. Probůh.

Internetový prostor dle mého vytvořil zcela nový typ lidské osobnosti. Nevím, jestli je to dobře, nebo špatně. Vnímám to jako progresi určitým směrem, se svými riziky, především v podporování povrchního požitkářství, kterému je velmi jednoduché se oddávat.

Dynamika sdíleného virtuálního prostoru rapidně roste, s ním i jeho komplexnost. Nikdy v dosavadní historii neexistovalo tolik možností jak komunikovat s kýmkoliv, jedná se o stále nový nástroj myšlení a stojím si za tím, že zatím jsme ani náhodou neodhalili všechny možnosti, které do budoucna má.

Na začátku jsem rozebíral konkrétní obsah jednoho tvůrce. V konečném důsledku jsem chtěl pouze prezentovat, jak v zásadě jednoduchá věc ztrácí v internetovém prostoru (pod patřičnou dikcí autorského zpracování) naprosto jednoduché a srozumitelné rozměry. Jak se docela naivní a jednoduchá záležitost může stát tématem k sledování pro miliony lidí napříč národy. 

Skutečnou vývou pro rodiče dalších a dalších generací nebude to, upozorňovat na rizika, dělat výčty nevhodných tvůrců, či stupidních výzev. Reálnou výzvou všech uživatelů bude, aby se zajímavý obsah stal opravdu zajímavým. Protože mi přijde, že aktuálně prohrává.

(ve skutečnosti nejsem tak negativně pesimistický jak se může zdát, to byl spíš záměr)