Dekáda alkoholu

"Na dělej, vypij to!," zahlásí Pavel a podává vám panáka rumu. Je to kámoš ze střední a slavíte absolvování maturitní zkoušky.

A tak pijete.

Protože proč byste nepili. Když je vám dvacet, asi není nic zábavnějšího než se večer přesunout s partou kamarádů někam do klubu a totálně se tam zrušit. Drinky, pivo, panáky. Hlavně, že je zábava. Další den se vzbudíte, kocovinu zapijete dalším pivem a večer můžete jít klidně znovu. Nové zážitky sbíráte po tuctech, objevují se nová přátelství nebo i milostná vzplanutí. Tancovačka s pěknou blondýnkou, jazyk v krku a upocený sex na gauči u kamaráda.
"Nejlepší noc mýho života kámo!," vyprávíte další den.

Bohužel jak roky přibývají, zábavy ubývá. Najednou si všimnete, že místo do pěti do rána, už byste šli domů raději před půlnocí. Hluk, party opilých náctiletých, povrchní románky. Už to začínáte vidět po tisící a přestává vás to bavit.
Kocoviny už také nejsou dávno taková sranda a spíš než dvě hodiny, vám to trvá se z nich dostat klidně i dva dny. Přesto pijete dál. Ze zvyku, z nudy, ze stresu v práci.
Z klubů se přesouváte do barů a vináren. Místo drinků si objednáváte vybrané italské víno a vedete debaty o politice a životním prostředí. "A proč si jednu flašku nevzít i domů?", říkáte si. A tak si jí vezmete.

Kamarádi se začnou pomalu vytrácet. Svatby, děti, hypotéky, kariéra. Najednou většinu dní sedíte večer doma sami. Aspoň, že ta flaška vína je vždycky při ruce. A tak pijete.
V práci vám to sice další den moc nemyslí, ale to už je hold riziko, které jste ochotni podstoupit. Nic co by nezachránilo dvojitý presso z automatu. Potom už jen rychle odepsat na emaily, ubezpečit šéfa, že stíháte termín uzávěrky a hurá domů.

Cestou míjíte hospodu naplněnou až po okraj. Z davu lidí venku, k vám zamíří povědomá tvář. Pavel. Za těch deset let se skoro nezměnil. "Nazdar stará vojno," zdraví vás a podává vám ruku. "Pojď dovnitř, slavím třicetiny a máme hodně, co dohánět."

Po chvilce už sedíte u stolu a v ruce se vám vyjímá panák tuzemáku.
"Tak na tebe," pronese jeden z lidí u stolu. Skleničky cinknou o sebe. I ta vaše.

A tak pijete.