Čas

Čas

Málem mě to rozbrečelo. Vykoukla jsem z okna a ve stráni seděl malý blonďatý klučík. Mohlo mu být tak šest. Seděl tam sám a na klíně si hrál s obalem od čokolády. Ve tváři mu hrála spokojenost a radost z prostého bytí. Napadlo mě, jak zvláštní je, že každému čas ubíhá jinak.
Pro toho chlapečka je svět plný neznáma. To, co se učí, se mu zdá jako hračka a je rád, že umí to, co dospělým přijde samozřejmé. Konečně může být jako oni! Celý den objevuje novoty života a večer usíná většinou spokojen a unaven s úsměvem na rtech. Pokročil opět o kousek dál.
Pro -náctileté je každý pracovní den víceméně otrava. Dopoledne škola, odpoledne by se měli učit. Ale komu by se chtělo, když je venku tak krásně? Místo studia tedy někdy končí den s kamarády nebo se svým milým či milou. O víkendu se mají jako v ráji. Často je naprosto na jejich uvážení, co budou dělat.
Pro dospělé, rodiče a zaměstnané (nazvěte si je jak chcete), je den zaplněný tak, že by potřebovali ještě nějaké hodiny navíc. Celý den pracují (případně studují) a jen málokomu zbude čas na svoji rodinu, natož na své koníčky. I oni se celý život vzdělávají, ale bývá to většinou na popud zaměstnavatelů ,nebo je zkrátka donutí okolnosti. Pravda, může to být i učení dobrovolné, ale rozhodně už je to nemůže tak bavit, jako je to bavilo v dětství.
Pro starší lidi plyne čas úplně jinak. Někteří se věnují věcem, na které celý život neměli čas a snaží se dohonit vše, co podle nich zanedbali. Snad mají pocit, že už jim moc nezbývá. Možná umírají šťastnější, že stihli dluhy k sobě samému splatit. Někteří zase odpočítávají dny, týdny, měsíce i roky do své smrti. Trápí je bolesti, fyzické i duševní a cítí, že už je na tomto světe nic nedrží.
A tak se každý zkusme vžít do toho kluka, co seděl na stráni, sám s obalem od čokolády a snad přemýšlel nad tím, že život je dar.