Žít 300 let (2.)

Žít 300 let. Je to moc nebo málo? Nad touto otázkou jsem začala uvažovat poté, co jsem viděla představení Věc Makropulos. A teď se k této otázce vracím v rámci úvahy do českého jazyka.

Představa, že bych měla možnost zůstat na světě o nějakých 200 let déle, je velmi přitažlivá. Za 300 let bych byla nejspíš jedním z nejchytřejších tvorů na této planetě, a to pomyšlení mi dělá značně dobře. Měla bych možnost procestovat celý svět a nabrala bych spoustu zkušeností. Za 300 let se člověk může přiblížit k jisté dokonalosti. A nebylo by to krásné, kdyby svět byl dokonalý? Já myslím, že ne.

Je tu totiž víc záporů než kladů. K čemu cestovat, když už jste všechno viděli a všude byli? K čemu zkušenosti, když se nemáte o ně s kým podělit? Já osobně bych 300 let žít rozhodně nechtěla. Dívat se, jak lidé, které jsem měla ráda, umírají. Postupně všichni, včetně mé rodiny, to bych neunesla. Člověk by nakonec zůstal sám. A k čemu všechny ty věci, když je člověk sám?

A když to vezmu ještě z jiného pohledu... Já sice osobně nikoho, kdo žije už 300 let, samozřejmě neznám, ale podle mého názoru je stáří těla absolutně neslučitelné se stářím duše. Vždyť i kdybych měla i ve svých 300 letech tělo svěží dvacátnice, pochybuji o tom, že bych se tak cítila. Pod mladou slupkou by se nejspíš ukrývala stařenka, která po smrti vyloženě touží.

V každém případě diskutovat o tomto tématu je dosti složité, protože zatím nikdo elixír mládí nevynalezl a tudíž si takovouto dlouhověkost nikdo ještě nemohl dopřát. Kdoví, jak by to tu vypadalo, kdybychom měli takovýto elixír k dispozici. Možná, že by se to tu hemžilo samými mladými lidmi, ovšem s dušemi 300letých. Možná, že by všichni takovýto elixír hned odsoudili a nikdy by se nepoužil. Těch možností je opravdu mnoho.

V dnešní době je věda už velmi daleko, ale elixír mládí zatím nikdo nevynalezl. Takže nám nezbývá než řídit se zatím osvědčeným receptem: smíchat hodně zdraví, špetku štěstí, přidat hrstku bohatství a vše pořádně posypat láskou. A pak stačí si pořádně užívat života.