Ačkoliv odcházejí, zůstávají s námi

Maturita. Kdo by to slovo neznal? Snad všichni víme, co se za ním skrývá. Je to zkouška dospělosti, zkouška nervů, zkouška vůle.
Ale týká se maturita jen maturantů? Tenhle soubor písemných testů i ústního zkoušení se týká většiny z nás. Proč? Všichni přeci známe někoho, kdo právě letos maturitu skládá. Může to být náš přítel, kamarád, dokonce naše dítě. Nebo klidně potomek někoho známého či našeho příbuzného. Ale podstata je, že se s maturantem setkáme téměř všichni. Co je tedy tahle zkouška pro nás?
Pokud jsme příbuzní, znamená to mnohdy plno starostí, obav o výsledky a budoucnost a zároveň dobrý pocit, že když se vše povede jak má, bude to nejhorší za námi a začne se nová, úspěšnější a vážnější kapitola v životě našeho drahého člena rodiny. Pokud to vezmeme z pohledu partnerů a přátel, je to skoro o tom samém. Nic se pro nás nezmění, vše bude pak snad jedině lepší. Podmínkou pro toto je, že nepatříme do stejné školy. Jenže co když ano?
Mám za sebou téměř tři roky studia a maturita se mě tedy týká až příští rok. Opravdu to mohu tvrdit? Ne. Bojím se jí už letos. A to ne proto, že bych podlehla slovům většiny vyučujících o horečných přípravách na příští rok, ale proto, že mezi letošními čtvrťáky mám nejen člověka mě nejbližšího, ale také mnoho přátel. Přátel, bez kterých si dost dobře naší školu nedokážu představit.
Všichni tito lidé jsou mi blízcí natolik, že jejich současné obavy jsou i obavami mými, jejich přípravy bych nejradši absolvovala také a ze všeho nejradši bych s nimi seděla před komisí a držela je kolem ramen, aby to všechno co nejlépe zvládli.
Čím více se to blíží, tím více mi dochází, jak něco končí. Pro ně končí ty čtyři roky zde, pro mě těch několik měsíců jejich každodenní společnosti a podpory. Každým dnem si uvědomuji, jak mi budou na těch i v létě chladných chodbách chybět a připadám si, jak kdyby odcházel kousek mě. Mluvili jsme spolu o tom již při mnoha příležitostech a vím, že jsou na tom podobně. To mě drží při životě.
Vím, že půjdou dál. Vím, že zmizí z této budovy. Vím, že odejdou. Ale také vím, že ačkoliv odcházejí, zůstávají s námi. Vím, že tato přátelství neskončí tam, kde začala.