Zemětyčná nálada

Nic se Ti nelíbí, všichni Tě štvou, a každý Ti to dává najevo. Najednou není nic šťastného, na co by sis mohl vzpomenout, najednou neexistuje žádný dobrý zážitek, nic Ti nepřipadá vtipné. Každý vtip vyřčený za účelem Tě rozveselit, Tě ubíjí, uzavíráš se do sebe a neděláš vůbec nic. Nedá se nic dělat, neexistuje způsob, jak se toho zbavit, když právě díky tomu je všechno špatně.
Začarovaný kruh se tomu říká.
Máš špatnou náladu, máš k ní důvod a jediné „štěstí“ Ti přináší tu náladu pod bodem mrazu prožívat čím dál víc. Jen ať okolí vidí, co způsobilo jednomu člověku, jen ať si všichni myslí, co chtějí, mám se tak a mám na to právo. Můžou za to oni. Všichni.
Ne...Když jsi rozumný člověk, tak nekladeš vinu na ostatní a to znamená, že se jí nezbavíš...
Kdo za to může?
Tak se neptáš. Vlastně se vůbec neptáš, protože víš, že za to může osud.
Osud?
Tak pojmenovali lidé to, co zdánlivě ovlivňuje, co se nám jednotlivcům děje. Ale zkus se na to podívat rozumněji. Miliardy lidí. Každý něco dělá. Každý svým jednáním něco způsobuje. A všechno závisí na všem. Všechno se vzájemně ovlivňuje. Každý jeden člověk utvoří zážitky, celý život, problémy, miliardám lidí. Že to není možné? Je, jen se to těžko dokazuje. Změňte minulost. Ať jeden jediný člověk udělá nějakou maličkost jinak... A sledujte, co všechno se bude dít jinak. Ta maličkost dostane ohromných rozměrů a najednou by se dali přepisovat dějiny. desítky lidí by se nikdy nenarodily, stovky lidí by žily jiný život.
Ta maličkost by se za dostatečně dlouhou dobu promítla do života všech lidí na Zemi. To je osud. Tvoříme si ho my sami. My sami tím, jak žijeme, co děláme, jací jsme. Jen ještě nejsme natolik chytří, abychom dokázali předpovídat budoucnost, a to jenom proto, že je nás moc, a nejsme schopni zaznamenat všechny maličkosti, které se dějí.
A jsme zase u toho, Teď už víš, co je to osud a zase nemáš na koho hodit vinu té své nálady, která je pořád tak zemětyčně hluboko pod nulou. Nakonec máš i špatnou náladu právě proto, jak se v poslední době cítíš. A pořád, pořád se toho nejde zbavit.
Nejsi schopen si pomoci sám, nikdy.
Vždycky musí existovat Někdo, kdo tě z toho dostane.
Najdi si něco, v co budeš věřit, nemusí to být hned ten univerzální bůh, stačí cokoli, cokoli, co Ti bude přinášet štěstí už tím, že to existuje a, nebo, že jenom Ty jediný v to věříš.
Nejde to? Tak to se Ti nedivím.
Vždyť, v co věřit, když všechno má nějaké nedostatky, všechno je něčím špatné a nehodné víry. Na všem dokážeš najít něco špatného, až se tomu sám dokážeš zasmát.
Zasmát? Jo, Ty myslíš asi ty záchvaty neřízeného smíchu, kterými trpíš, když se příliš dlouho mračíš a potlačuješ úsměv, jednou hladina přeteče a Ty máš záchvat smíchu. V záchvatu smíchu neexistuje nic, co by nebylo vtipné, ať už jakkoli. Je to přesný opak smutku, mozek není stavěn na příliš dlouhé jednostranné zaměření a vše se musí, ač nechtěně, kompenzovat. Když je člověk příliš dlouho smutný, tak musí zákonitě přijít záchvat smíchu, který se nedá ovládnout.
Trpěl jsi na pohřbu, v obřadní síni myšlenkou, že stačí jedna maličkost a ty se z plných plic rozesměješ? A ten důvod, který by se mohl stát? On se, ale opravdu mohl stát, naštěstí se to nestalo, možná proto, že sis celou dobu přál, aby se nestalo nic, co by bylo jakkoli vtipné.
V obřadní síni hraje hudba a ty slyšíš, jak nahoře přehazují cédéčka a možná marně hledají to, které musí okamžitě pustit, aby ses náhodou nerozesmál?
Nebo... Kolem rakve jsou sloupky a na nich žárovky s širokými mléčnými baňkami. Všiml sis, že některé jsou nakřivo a některé jsou jinak velké, to znamená, že je někdy vyměňovali, tedy se může stát, že některá třeba zrovna teď přestane svítit.
No, co...
Co?
Tak já ti to povím, Ty by ses rozesmál...
A, co...
No dobře...není to vtipné... Jsi na pohřbu a jediný důvod, proč jsi smutný je ten, že se Ti den před tím pár věcí nepovedlo. Je to v pořádku?
Hm, moc ne.
No, a co dál?
Dělej to, co Tě baví, najdi si něco, co Tě bude bavit a tomu se věnuj, věnuj se tomu naplno, jak jen to je možné, aby jsi nemusel myslet na svojí náladu.
Že to nejde?
Jen jestli to náhodou nebude tím, že máš tak výkonný mozek, že prostě nedokáže myslet jenom na jednu věc.
Vždyť Ty to víš, IQ 125 se někdy pěkně nevyplácí. Že prý 6% obyvatelstva...Ale vždyť to je šest ze sta... tři z padesáti, jeden a půl člověka z dvaceti pěti lidí... Tedy dva, nebo tři v každý třídě nebo i víc...a zase nejsi sám...všechno špatně.
Ale vždyť je Ti 17...to musíš mít podle těhle testů IQ aspoň 130...
Třeba máš...
A k čemu Ti to je?
Já vím.
K tomu, abys byl schopen vědět, že máš náladu pod psa.
Tak to se vyplatí..
K tomu abys u tabule nad malou násobilkou přemýšlel o tom, co se stane, když to nevymyslíš, místo toho, abys to jednoduše spočítal.
No hlavně, že víš, proč počítáš tak pomalu...
K tomu abys předtím, než něco uděláš vždycky přemýšlel o tom, co se stane, místo toho, abys cokoli vůbec udělal?
Ještě, že jsi zjistil, že víš, proč nic neděláš....
Takže ani tahle cesta k lepší náladě nevede.
Sakra, máš rodinu, máš budoucnost, máš na to,...asi tak jako každý jiný...Tak zase nic.
Tisíce...ne, miliony lidí jsou na tom hůř...a hlavně...mají k tomu důvod...tak, jak si dovoluješ ještě mít špatnou náladu. Kvůli čemu, když nemáš důvod.
Máš, víš o něm, ale nedá se nic dělat, vyřešit ten problém jsi zkoušel už skoro stokrát. A pokaždé Ti vydržela dobrá nálada nejdéle den, dva.
Problém je u Tebe, v Tobě. V sobě ho musíš vyřešit.
Nebo ho nechat být a překlenout ho něčím jiným podobného rázu. Jde jen o to, z čeho pramení tvá nálada. To změnit, vyřešit, vylepšit, udělat si radost a vypadnout z kruhu.
Máš špatnou náladu, všechno, na co se podíváš má nedostatky, nic není dobré, všechno je špatně, neexistuje nic, co by Ti mohlo zlepšit náladu.
Nevěříš?
Tak to jsi šťastný člověk.
***

Žiju, takže jsem to musel nějak zvládnout.
A co mi nakonec pomohlo?
Lidi.
Jací, kteří,...čí?
Oni to vědí. A já jim za to děkuji. Pomáhat druhým aniž bychom je kdy vůbec znali je to nejcennější, co může v dnešním světě existovat. Díky