Technologie 21.století

Technologie 21. století stále více zasahuje do našich životů. Čím více vymožeností se nabízí, tím více mi to dochází. Vždyť jen když se rozhlédnu kolem sebe, všude to vidím. Jeden student má v uších sluchátka a v kapse nebo na oblečení připevněn mp3 přehrávač. Další pro změnu svírá v ruce malý aparátek, nejnovější model z oblasti mobilů. Další z nekonečného počtu horlivě diskutuje o icq, což je nejnovější způsob komunikace oblíbená hlavně v řadách mezi studenty a mládeží obecně…
To jsou výrazné výhody, ale zároveň i nevýhody století, ve kterém žijeme. Obklopuje nás internet, kde najdeme vše, nač si jen vzpomeneme, a četné komunikační prostředky, které umožňují navázat kontakty mimo Čechy a Evropu vůbec.
Málokdo si to asi dostatečně uvědomuje, ale podle mě právě to, bez čeho by si většina nedokázala představit jen jediný den svého života ( tj. mobil, mp3, internet aj.), je zčásti ničitelem přirozené inteligence. Zapříčiňuje menší slovní zásobu a značné problémy v ústní komunikaci.
Je až ostudné sledovat, jak nejsou reportéři schopní složit jednoduchou srozumitelnou větu, pokud si ji předem nepřipraví. Obdobná situace nastává i na školách, když se učitel studenta zeptá na jeho názor, nebo když je zkoušen. Je to samozřejmě záležitost individuální, záleží na každém, jak moc si obohacuje svou slovní zásobu.
Čtení knížek nebo psaní dopisů je také dávnou minulostí. Když někomu řeknu, že si s kamarády píšu dopisy, kouká na mě jak na blázna. Jistě, každý raději napíše textovku nebo mail, je to rychlejší. Dnes ale již tak málo běžný dopis je dle mého názoru víc osobnější. Člověk se tam může více otevřít, papír snese všechno:) Kdežto v dopisech nebo mailech jsme omezeni určitým počtem znaků a své pocity zběžně vylíčíme jen pomocí ,, smajlíků“ :-)
Neříkám, že jsem odpůrcem moderní techniky, někdy je fakt přínosná: bez mobilu bych byla ztracená, bez discmana a mých oblíbených CD taky. Je to koření mého života a jen stěží bych bez těchhle zázračných věciček přežívala. Když máte kamarády na druhém konci republiky nebo v cizině a nesdílí vaše nadšení pro psaní dopisů ( většina!), spásou pro přátelství je mail, v krajním případě icq.
Kdo ale po večerech otevře knížku? Skoro nikdo! Každý radši posedává u počítače. Je to opravdu škoda. Vždyť v minulosti tolik významných osobností bojovalo za to, aby čeština dosáhla uznání. Podařilo se jim to a my nyní jejich úsilí zmaříme. Možná, že právě knížka skrývá to, co hledáme, ale pořád nenacházíme; možná, že právě v ní jsou odpovědi na otázky, které si klademe. Stačí jen pozorně hledat.
Ti, kteří se mým článkem prokousali až sem, si asi po předešlé větě řeknou, že jsem padlá na hlavu – těch bude asi většina. Možná se najde někdo, kdo se mnou bude souhlasit, doufám, že jo. Já to ale tak vnímám, netvrdím, že mé názory jsou pravdivé, nikdo není neomylný.
Jednoduše řečeno nebudu tvrdit, že všechny ty vymoženosti nezasáhly do mého života a že bych se bez nich dokázala obejít, ale nehodlám zanevřít ani na knížky a dopisy. Není to o tom, že bych byla staromódní, prostě se jen nechci vzdát tradice. Protože i přesto, že se na nás ze všech stran valí americké produkty, jsme pořád Čechy a čeština je našim mateřským jazykem, nezapomínejme na to…