Okamžiky
Okamžiky
Ale co my, človíčkové s křehkými dušičkami ... pohladíme se navzájem krásnými slovíčky přímo z nitra duše, polaskáme svá srdíčka a nakonec pláčeme ... pláčeme štěstím, že jsme potkali někoho výjimečného, že s ním můžeme promlouvat, že je nám s ním moc hezky a svým způsobem si tou krásou drásáme naše srdíčka. Ani tohle drásání není na dlouho ... jen několik minut trvá než to odezní ... pláč se ztiší, slzy oschnou a přijde ten nádherný pocit štěstí. To uvědomění si, že jsme právě takoví a všechnu tuhle krásu dokážeme cítit ...
A přesně v těch okamžicích, kdy bych chtěla k někomu natáhnout ruku, pohladit mu tvář, prostě něco udělat (třeba plakat s ním) a nemohu ... tehdy bych chtěla být naprosto jiná. Taková, kterou tohle netrápí a nebolí.
Neplakala bych ...
Komentáře (21)
Komentujících (19)
Doporučit
Tisk
Moc hezky jsi to napsala-krásou své duše.Obsah je mi také velmi blízký.St s hvězdičkami:))
26.06.2010 15:26:00 | CULIKATÁ
Ano,štěstí je krásná emoce,ale málokdo ví že existuje něco co je"víc"než štěstí,i když při vnitřním ztišení to jde trošku vycítit..:-)
25.08.2008 15:46:00 | Weylin
Nevidět,neslyšet,necítit to by bylo moc jednoduchý.
Říká se,že Všemohoucí nikdy netvrdil že se vyhnem zlu,ale řekl,že najdem místo kde se přednim schováme.A to místo je ten človíček.Ta spřízněná duše.Proto když někoho podobnýho potkáš,tak si ho drž a za žádnou cenu nepouštěj.A nebo je to všechno uplně jinak a tím pa pěknym hajzlu.
11.07.2008 20:53:00 | Šams
...snad mě nikdo neodhalí, :-) já si čtu v práci na Literu a občas si pak někde schovaný popláču... maminka mi říkávala, že jsem tichý blázen... :-))
22.02.2008 15:03:00 | Pavelpaja
našla jsem ji až ted ....ale jako by byla psaná dnes ....a pro mně ....děkuju , Lorraine .....se slzami v očích děkuju ...
17.01.2008 21:20:00 | pavlis
ano, rozumím, a mnoho lidí se tak i chová furt, ale nevěříme jim ani zbla, aspoň ne literáci, myslím..1***
04.12.2007 14:15:00 | cevert
Tohle si asi senzitivní lidé občas řeknou, nakonec ale usoudí, že vlastně i za tu cenu, že trpí, nechtějí být "jako oni"...
02.12.2007 17:53:00 | zzlatý
...nádherná úvaha ....mluvíš mi z duše ....ale zase ...být jen studeným člověkem bez citu, jsme roboti ....kteří si žádají PRK :-)
24.10.2007 08:05:00 | pavlis
přesně, chvíli bych chtěla nic necítit... vypnout hlavu, srdce, duši....:)
15.06.2007 11:38:00 | Cukřík
souhlasím, spousta lidí je sobeckých. je to smutné. taky si někdy říkám, že bych mohla být jiná, jako ostatní. nic by mně netrápilo, nebolelo... bohužel jsme takoví jací jsme. někdy jsem za to ráda, někdy ne. lidí se mění navenek, ale v jádru zůstanou stejní. ty citlivé dušičky nám nikdo nevezme...mocky pěkné
07.05.2007 23:42:00 | Nikytu
Lidí co jsou sobečtí je tu hodně...je to úděl, možná osud být takový...ale raději budu plakat a prožívat situace a city, než se smát problémům mých blízských...krásné
07.05.2007 11:38:00 | Deriem
verte nebo ne..ja and tim taky premyslela..a dosla sem k tomu, ze delam tlustou caru....a jakt o de tak se odmilovavam:D:D...uz me nicilo to nic...
06.05.2007 10:27:00 | Adrianne Nesser
chápu.. poslední dobu jsem se nad tím taky zamýšlela.. chvíli si dpočinout o těch všech citů..
05.05.2007 11:20:00 | Kapika