Z denníku stárnoucího lovce...

Dlouho-li nelovíš , ztratíš instinkt...

Aby stárnoucí lovec nezahynul hladem, po blízkosti, sexu, citu, pochopení, podpory nebo toho všeho dohromady musí na lov, i když se mu vlastně vůbec lovit nechce.

Většinou už nemá potěšení z lovu. Jo, to je přirozený úbytek testosteronu, který se dá zvýšit lovem.
Ha a máme tu první uzavřený kruh. V podstatě by stárnoucí lovec nejraději nelovil a žil v dostatku. Jen málokterému je to však dáno, většina nás lovců lovit musí aby nezahynula pro frustraci ze sama sebe.Sex je potravou pro EGO a Ego nám většinou vládne...dost ...

Jdeme na lov...

Jak se vybavit na lov, je otázka...neb bez tréninku není zkušenosti ani výkonnosti.

Pro stárnoucího lovce už méně vybaveného podvědomým reflexem mladého samce spočívajícím v temnu před očima a vražedném startu na kořist , bez ohledu na to co bude následovat- je třeba změnit taktiku.

Mnohdy se dokonce stárnoucímu lovci nedostává i hormonálních esencí, kterými kořist vábí zcela proti její vůli.
To bych ale nepovažoval za až tak důležité a časté, protože když už kořist je blízko, většinou si lovec jen neuvědomuje, že vábí dobře, protože proč by kořist jinak přicházela opakovaně blíž. Podtrženo, sečteno... Stárnoucí lovec má dost překážek ,ale často si je tvoří sám jen ve své hlavě. To zejména když delší dobu neulovil.

A ještě se mu do toho všeho plete rozum!

Jsem "pohodář" Zásadní heslo nás pohodářů je. „Nech to plynout....“ / vyřadím - li už řídce osvědčené „Předstírej nezájem...“ Nejsem si jistý jestli tyhle hesla jsou zrovna dobrá výbava . Zjišťuju, že nechávám -li to plynout, kořist zůstává dlouho neulovena, byť se jeví mi velmi chutně, ne však neodolatelně. Možná má nešťastnice podobný myšlenkový pochod, nebo ještě " skoro předstírá nezájem :-))) Není-li ulovena moc dlouho , ztrácí zájem o hru a v poklidu odchází. Kořist prostě chce byt ulovena…. Cítí to jako své poslání. Ulovena a sežrána. /Teď mluvím o první signální … lovce a kořisti. Trvale to je něco jiného... /

Celý problém stárnoucího lovce je v tom , že stárnoucí lovec má tendence upínat se na jednu kořist až příliš, protože ví, že se už se mu chutná kořist zas tak často nenatrefí do cesty a tuhle už má alespoň blízko. Z toho vzniká strach ,obavy a předjímání, že případný útok bude neúspěšný a kořist uteče. CHYBA !
Kořist většinou chce být ulovena , pokud už se přiblížila.
Z toho mi vyplývá , že jediná zbraň, která lovci zbývá je původně nevýhoda, rozum...Ten musí suplovat pudy a chybějící testosteron a přikázat-zaútoč !
Jsem přesvědčen, že je vyšší pravděpodobnost úspěchu než u " Nech to plynout" .Pozor! Takto už to ale zase nemá nic společného s přirozeností a s tím "nech to plynout". Tedy to vlastně máme opět pěkně zacyklený.

Pak se taky ještě role můžou otočit a lovec může být uloven šikovnější šelmičkou. To však z hlediska budoucnosti vyžaduje stálé přesvědčení nechat šelmičku dominovat, protože úspěšná šelmička sežráním lovce většinou vyroste v ještě silnější.
Pak se ještě nabízí nějak chromé a umírající kusy, ty jsou, ale méně chutné a nedodají energie samci toliko potřebné. Co s tím vším ?
Vyber si lovče svoji cestu … hlavně nerezignuj nebo umřeš hlady.