Kdysi dávno jsem toho byl schopen

Kdysi dávno jsem toho byl schopen. Po tom všem, co proběhlo před mýma očima jsem se změnil. Už nejsem takový, jaký jsem býval, nyní jsem se stal vlastním nepřítelem. Už nedokážu to, co jsem mohl dokázat dřív, zdá se to být příliš vzdálené a zapomenuté. Veškeré promarněné naděje mě potopily tak hluboko, že už nedokážu dál bojovat o tu jedinou věc, ve kterou jsem vždy věřil. Každá zrada mě utvrdila natolik vtom, že nemohu nikomu věřit, až se ze mě stal nový člověk. Člověk, který se bojí ostatních, který nikomu nevěří, který umírá bez slz. Sbírám poslední zbytky z rozumu a srdce, abych vtiskl těchto několik slov, které bych za „normálních“ okolností nikdy nedokázal vyslovit a to vše jen ze strachu. Strachu z vás, z vašich lží, z vašeho výsměchu a nepochopení. Soustředím se nyní na tento výkřik ze všech sil, ačkoliv je marný, jako veškeré snažení. Je dokonce tak ubohý a slabý, že opět slouží především k vašemu pobavení, takže se zasmějte hezky od plic, protože kdysi dávno jsem byl schopen milovat, ale dnes si připadám jako vy.