Úvaha o (ne)dospělosti
Úvaha o (ne)dospělosti
Anotace: ***
Kromě pseudo-intelektuálních myšlenek ohledně smyslu života a dnešního světa u sebe pozoruju jisté známky posunu "vpřed". Tak např.: zavazuju si sama tkaničky, už dosáhnu na kliku, dokážu na sebe upozornit i jinak než pláčem...
Jak vidíte-jsem celkem samostatný člověk. Bez jedné věci se ale stále neobejdu. Bez svých rodičů. Sarkasticky můžete dodat, že hlavně bez jejich peněz, tak to však není. Přestože je nevidím moc často, potřebuju vědět, že někde jsou a že se mám kam vrátit.
Také mě uklidňuje pocit jejich zodpovědnosti za mě. Tím se konečně dostávám k tomu, proč mám k dospělosti přece jenom ještě dost daleko. Nebýt dítětem podle mě znamená být zodpovědný sám za sebe, v další fázi pak za někoho jiného(děti...). Sebekriticky musím uznat, že toho já zatím schopna nejsem nebo si to přinejmenším neuvědomuju.
Svým způsobem je to takhle velmi pohodlné, ale přirozený vývoj mě žene dál a já mám pocit, že bych se z toho měla vymanit. Možná jsem na dobré cestě, uvědomění je vždy první krok...
Pár faktů na závěr:
Hranicí dospělosti je zastavení růstu dlouhých kostí, k čemuž dochází pravidelně kolem osmnáctého roku.
Antropologové rozlišují ještě tzv. plnou dospělost, pro kterou bývá znakem vývoj třetích stoliček. Toho člověk dosahuje ve věku třiceti let.
Komentáře (10)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
osmnacteho roku u chlapcu u divek uz v 16..(DISKRIMINACE! Matkou prirodou...)no ja dospela bejt nechci...chci bejt jen dite s neomezenou svobodou a volnosti:))...(A nebo s uz konecne najit toho svyho milionare kteryho sme zakopla nekam pod postel kdyz jsme si posledne rekla ze dospela nebudu..:)
07.10.2007 14:15:00 | Fried Green Tomatoes
A někdy se i stává, že člověk nedospěje nikdy. :-(
A možná je proto i šťastnější.:-)
28.08.2007 22:51:00 | Lota
s prvním velkým pádem poznáváme co je to dospělost...dospět k tomu,že i pády existují..že je zvládneme a pokud jsou zde s námi rodiče a stojí při nás díky bohu za to...ten kdo nepoznal je ochuzen ten kdo má přemíru péče chvástá se..¨;-)
04.08.2007 17:40:00 | Markéta..
Jo dospělost.... je opojná ale jak píšeš člověk dospívá s pocitem zodpovědnosti k sobě a ostatním,sám to vidím u svého syna je mu devatenáct a nejspíše je pořád dítětem,možná je to pro něj pohodlnější a to nejen pro něj ale i většinu mladých co znám.....bohužel
03.08.2007 21:09:00 | mobo
Soucítím s tebou...Najednou si začínám připadat stará(ne, to není k smíchu), všichni mě začínají brát jako sobě rovnou, jako dospělou...ale v duši jsem stále malou holčičkou:-)
A k těm 3.stoličkám, to jsou jako osmičky,že? Tak to ti můžu říct,že mamce je 50 a ještě jí nevyrostly...:-D Takže jestli jsem po ní...:-D
27.05.2007 15:04:00 | Lucyane
dneska sem se odporne prastil do lokte,nastesti byla nablizku mama...vzdycky si vi rady s bebickama...na veku nesejde..18 je nic,ted mi bylo 22 to je panecku cislo:)
19.05.2007 19:57:00 | Art Brasi
dospělost je asi..když..já na to nemůžu přijít..ale když mi bylo osumnáct,chtěla sem něco udělat,protože najednou už mě mohli sbalit benga a tak:)..chtěla sem třeba hodiny sedět na houpačce v mý bejvalý školce a čekat dokud pro mě nepřijdou,nebo jezdit na kolečkových bruslích po dálnici..jenom ten pocit,že teď už se mi něco může stát..stejně sem to neudělala..protože..nějak mi za to to číslo nestálo..nebo sem sráč..(to druhý)..a vo čem je bejt dospělá?zatim vo ničem..tak hold on..
12.05.2007 23:38:00 | veronika
dobry:-).. takze hodne stesti do toho sveta velkych panu dospelaku:D...ale znam lidi, kterejm je okolo 30 a dusi to porad nejsou dospeli ale pubertaci(a o naky odpovednosti se moc mluvit neda):D...takze uklidnujici zprava pro tebe: nejses v tom sama:-))...jednou to pride (snad:D)
11.05.2007 23:45:00 | Adrianne Nesser