Zlé předtuchy

Já už chci mít klid!A to jednou pro vždy!Už mě nebaví ty věčné zkoušky ohněm!Kdo po mně co chce?Kdo vlastně jsem?K čemu jsem?vždyť cokoliv co udělám je špatně!Pokaždé někomu ublížím!Ať udělám cokoliv...Nenávidím se!Miluju slunce,tak proč je kolem doola samá tma?!Miluju vodu,tak proč právě já jsem odkázaná k životu na nekonečné poušti?Miluju smích,tak proč jen mé oči umí jen slzy ronit?!PROČ!?ať někdo rozsvítí svíčku v mé duši.Ať mi alespoň ústa potře vodou.ať alespoň na vteřinu zahlédnu nepatrný úsměv v dětské tváři!Poč jsem sama?!Tak sama v tomto světě,kde žijí miliony lidí?chci utopit všechny své slzy v nekonečném,tichém,hlubokém oceánu.Chci spálit všechny své smutky.V ohni,který nezná slitování s ničím a nikým.Chci shodit všechna svá závaží z výšky milionů metrů na beton,kde by se roztříštili,tak jako když lidská bota zašlápne mravence!chci vyříznout své srdce,aby už konečně nic necítilo.Chci rozpárat svou duši,aby už nikdy nemohla odsuzovat.Chci prostřelit svůj prťavý mozek tou nejžhavější kulkou,aby už nemohl ničemu rozumnět...