mít NĚKOHO...

Mít někoho sobě blízkého je vzácný dar, ať už je to člověk z rodiny, přitel, nebo láska. Mít prostě někoho, byť jen jedinou osobu, která nás vyslechne, je velmi, ale velmi vzácné. Někteří lide takové štěstí nemají. Oni se nemají na koho spolehnout, s kým si promluvit, s kým se zasmát.
A ptáte se, jací lidé to jsou? Nědokážete pochopit, jak někdo někoho nemá? Jsou to tací lidé, co páchají sebevraždy, ti, co léhavájí na hroby a nechávájí se při tom fotit, ti, co chodí celí v černém, ale nemusí to být jen oni, mohou to být i obyčejní lidé. Třeba jsi to právě TY, kdo nikoho nemáš? Jak víš, že máš pravého přítele,lásku, prostě oporu? Jak to poznáš?
Poznáš to jedině tehdy, až když tě ten ,,někdo,, zradí, opustí, využije. Prostě a jednoduše se na tebe vykašle a je mu jedno, jak se cítíš. Jsi si opravdu tak jistý, že máš ,,NĚKOHO,,?? Nikdy to nezjistíš, nikdy na to nepřijdeš, dokud se buď nezabiješ, nebo tě ten člověk nezradí - nikdy si nemůžeš být jist.... v životě není jistota... není pro ni místo.. nepatří sem na tento ošklivý a zlem propletený svět.
Jediná setina setiny jistoty je jistota v sama sebe. Ale kde berete tu jistotu?? Je tu milion otázek, na které neznám odpověď, ale vždy je tu nedůvěra. Má mě rád? Miluje mě? Líbím se mu? Je to pro něj dobrý? Vždy jsou tu takové otázky, které nás přesvědčí o tom, že jistota tu prostě není - nesmíme věřit, nesmíme být naivní, nesmíme se nechat porazit životem, který nám neustále klade pasti před nohy...