NA ZEMI

Na tom něco bude ;-)) Faktem je, že při tom mám vždycky smíšené pocity - na jedné straně mě to blaží, ne že ne, ale na druhou stranu ve mně pokaždé hlodá pocit, že si to poklepání zas tolik nezasloužím a skoro se u toho kolikrát stydím... :-D Faktem je, že důležitější asi je, aby člověk měl ze sebe dostatečně dobrý pocit především sám, jen on sám totiž nejlíp ví, co mohl nebo nemohl udělat líp - to pak i očišťuje... :-)

26.09.2015 10:17:59 | Amonasr

ale zasloužíš...

29.09.2015 16:34:11 | zelená víla

:-/ ;-)

29.10.2015 11:25:52 | Amonasr

:-D Nemyslí – ale často to proti jejich očekávání může pomoci... ;-))

24.09.2015 20:40:17 | Amonasr

Určitě souhlasím :-) Jen to pochlebování sem vklouzlo, když jsem se nedíval - já psal původně o nepřejícnosti. Přátelské klepání po ramenou mi naopak dělá zpravidla docela dobře... ;-)) :-/

24.09.2015 20:39:50 | Amonasr

delete....oprava....falešní poklepávači ramen...enter:-))

24.09.2015 20:50:22 | Nikita44

:-D Tak jistě, s touhle podmnožinou by se mělo vždycky taky počítat - a vrstevnatost myšlenek patří k jejich cestovním atributům, nejsou-li nahé... ;-)) Nakonec i ty nahé mají cibulovitý charakter, mohu-li si půjčit trefné přirovnání od enigmana :-D

24.09.2015 20:59:49 | Amonasr

hezké přirovnání:-)

24.09.2015 21:05:08 | Nikita44

Není nad to si dobře vypůjčit :-D

24.09.2015 21:08:00 | Amonasr

Zajímavý posun – hodný zamyšlení ;-))

24.09.2015 20:38:46 | Amonasr

ale snad raději ani ne..:-))

25.09.2015 18:14:51 | Frr

:-))

26.09.2015 10:13:44 | Amonasr

Tohle je ode mne taková obecně míněná rada, již si občas musím připomínat i já sám, pokud se mi v životě něco dobrého podaří, pochopitelně ;-)) Jinak pokud jde o ty pochlebovače – to se myslím mnohem lépe rozpoznává těm okolo, než pochlebovanému samotnému, i když je to samozřejmě otázka zkušenosti a empatických či sebekritických vloh dotyčného. Zejména pak šéfové na všech možných úrovních postupem doby téměř bez výjimky ztrácí rozlišovací schopnosti a rádi podléhají chvalozpěvům o své neomylnosti a genialitě, tím spíš pokud se podobnými praktikami na svá šéfovská křesla sami třeba vypracovali :-D Ale ono to platí i v případě dobře míněných a zasloužených plácání po ramenou – každý úspěch vždy budí závist někde v okolí a toho by si měl být člověk neustále vědom a pěstovat si i vnitřní pokoru, aby první rána, kterou za to dříve nebo později slízne, často z nečekané strany, nebolela tak intenzivně... Navíc „česká nepřejícnost“ je myslím fenomén sám o sobě, srovnatelný třeba s německou absencí smyslu pro humor... ;-)

A děkuju :-)

24.09.2015 16:36:39 | Amonasr

;-))

24.09.2015 16:33:11 | Amonasr

Nejlépe obojí - oběma nohama na zemi a úsměv k tomu :-)

24.09.2015 12:03:35 | Amonasr