Tak se tak pomalinku rozkoukávám,otvírám svůj šuplíček a zkouším něco pustit
ven.To psaní básní začalo,dá se říci,ze dne na den a mám z toho radost.
Nemám nějaké konkrétní ambice,těší mě ta chvíle,kdy to tak nějak spontáně
vzniká bez kalkulu,bez konkrétního záměru.Prostě jen tak.Mnohé básně jsem
někomu věnovala,líbily se a to mě povzbudilo.Uvědomuji si,jak je spojení s Můzou
křehké a neuchopitelné a jen si přeji,aby trvalo i nadále.Aby to tvoření plynulo
jaksi přirozeně a nenuceně,aby to bylo čiré.A jak se tak rozkoukávám,tak zjišťuji,
že je zde spoustu zajímavého čtení......,spoustu tvůrčích lidí....
Člověk by měl zkusit jít se svojí kůží na trh,kladné ale i kritické ohlasy/nebo i žádné/
ho zase někam posunou.....
.........Jeden člověk šel kdysi do lesa a setrval tam v osamělém rozjímání čtyři dni.
Osaměle se toulal,dokud nezaslechl,jak nějaký tichý,měkký a sladký hlas zpívá píseň.
Poslouchal a díval se.Viděl nádhernou květinku,jak se půvabně kývá sem a tam.
Věděl,že píseň vychází z této květiny.Okolo ní byla země čistě zametená.
Naslouchal,dokud se tuto píseň nenaučil......Swimmer
.......Rozum je bezmocný,má-li vyjádřit myšlenku bez pomoci srdce.....H.D.Thoreau
.......Musíme hledat pomoc ne u těch,kdo počítají tyčinky,ale u rostlin
samotných.......Luther Burbank