Umělá inteligence

Přítel mého přítele je můj přítel, nepřítel mého přítele je můj nepřítel, přítel mého nepřítele je můj nepřítel, nepřítel mého nepřítele je můj přítel. To jsou základní pravidla formální logiky. Celý svět automatizace a řízení je postaven na této logice a operacích binární aritmetiky. True, false. Pravda, nepravda. 

Turingův stroj jako model umělé inteligence je jednorozměrný zásobník binárních informací, které lze přepisovat, v jednom směru rozšiřovat a provádět tak nad nimi formální logické operace. Lze tak algoritmizovat problémy libovolné složitosti, ovšem jen hypoteticky, totiž za podmínky, že zásobník je v daném směru nekonečný. Každý automat, každý člověkem vytvořený systém umí však pracovat pouze s konečnou množinou informací a znalostí.

Každá umělá inteligence vidí skutečnost jako konečnou množinu prvků a v tom je její půvab i klam. Jistě, i počítačový systém se umí učit. Ale princip učení spočívá v tom, že stávající báze znalostí se rozšíří na novou konečnou bázi, jejíž možnosti rozhodování jsou vždy omezené. Stejně tak lidské poznání je konečné a nikdy tomu nebude jinak. A život přináší stále nová a nová překvapení.

Podstatou inteligence živých tvorů proto není rozpoznat řád a logické uspořádání světa, ale umění přizpůsobit se chaosu. Svět v libovolném okamžiku nabízí nekonečnou množinu možností, jak se změnit pro příští minutu, a v tom je jeho nepostižitelnost. Nemá své cílové chování. Není to systém. A už vůbec ne strukturovaný. Proto se vymyká účinnému poznání a řízení.

Umělá inteligence nikdy nebude mít schopnosti vhodné pro život. Důvod je prostý: Nikdy nebude mít pud sebezáchovy, vůli k činům v podmínkách krajní nejistoty, schopnost improvizace a experimentu. Nic z toho, čím se život probíjí chaosem ke své existenci a místu na slunci.