O pravdě

Cesta povznášejících omylů

Celý dosavadní vývoj lidstva, který lze nazvat vývojem historickým neboli uvědomělým, jehož počátky se datují od rozkvětu antiky a řecké filosofie, celý ten klopotný a zároveň povznášející vzmach na cestě k lidské důstojnosti a svobodě byl poznamenán nedostatkem smyslu pro objektivní realitu. Příčinou všech omylů a přecenění možností člověka je fakt, že libovolný pořádek platný pro společnost přesahující přehlédnutelný počet svých členů, zasahuje do sféry otázek majících složitost řádu vyššího, než je běžně uchopitelné lidskou myslí.

Hledání pravdy

O dávné i blízké minulosti máme jen zkreslené představy zatížené spoustou lží, účelové propagandy a manipulace. Pod vlivem současné liberální ideologie politických špiček se jen těžko dobereme pravdy o dějinách našich předků. Je nanejvýše potřebné začít tuto pravdu hledat, nestranně a nezávisle na tom, co se nám předkládá prostřednictvím sdělovacích prostředků ovládaných západním kapitálem a jeho anglosaskými a sionistickými hlavouny usilujícími o zničení Ruska a genocidu Slovanů.

Historická pravda

Dokud se na světlo našeho světa nedostane pravda o původu člověka a celých dějinách lidstva, nebude možné stavět na rozumných základech žádný pohled do budoucnosti. Z této pravdy se odvíjejí i otázky etické, otázky cti, systému hodnot a obsahu lidského směřování.

Védská pravda Slovanů

Védští Slované jsou zdrojem diskursu světa, z něhož vycházely všechny vyspělé a dnes většinou zapomenuté civilizace dávnověku. Vedle toho moderní civilizace by se dala popsat jako pokleslý produkt fanatické víry v pokrok a vědecko-materialistické představy o světě v zajetí logu.

Úloha rozumu

Úloha rozumu znamená víc než pouze mít rozumové schopnosti. Řídit se rozumem totiž vyžaduje další neméně důležitý předpoklad, jímž se člověk osvobozuje od všech sklonů a závislostí, které ho vlečou a zavádějí mimo pravdivé poznání dobra a zla, mimo vědění o úloze myslících bytostí vedených k jednání podle spravedlnosti a morální povinnosti. Tímto předpokladem, touto silou lidského charakteru, již moudří nazývají ctností, není nic jiného než zmužilost.

Hermetická pravda

Jest pravdivé, jest jisté, jest skutečné, že to, co jest dole, jest jako to, co jest nahoře, a to, co jest nahoře, jest jako to, co jest dole, aby dokonány byly divy jediné věci. A jako všechny věci byly učiněny z jediného, za prostředkování jediného, tak všechny věci zrodily se z této jediné věci přizpůsobením.

Místo pravého vědění

Stará moudrost praví: Chceš-li pochopit smysl dění okolo sebe, zastav se a spočiň na místě. Ne pohyb, ale klid je stavem, v němž lze dojít prozření. Místo, odkud se otvírá nejširší rozhled, kde se nabízí člověku možnost vidět co nejdál, je tvořeno jediným bodem – tím nejvyšším ze všech dosažitelných. Tento bod je zároveň neměnným stanovištěm pravého vědění. Není jiného místa, z něhož by se svět jevil pravdivěji a celistvěji.

Pravda a jazykové pojmy

Otázku pravdy nelze směšovat s otázkou významu jazykových pojmů. Pojmy jsou často překrucovány a jejich původní význam vyprazdňován a nahrazován významem jiným. Srozumitelnost a síla významu, jaký dáváme určitým pojmům a věcem, jsou právě tak velké, nakolik se na daném významu dokážeme sjednotit. Sjednocením významu se rovněž zásadně zvyšuje jeho přijatelnost pro každého člověka, který na něm má svůj podíl.

Každý děj, každý jev je určitým způsobem situován okolnostmi a teprve v daném kontextu nabývá srozumitelného významu. Rovněž tak význam sám má přímou souvislost se subjektem, jemuž se jev nebo děj zjevuje a dává mu pocítit dopady, jaké to pro něho bude mít. Zdrojem informace pro adaptaci inteligentního organismu je pozorování okolních jevů a hodnocení vlivu těchto jevů na jeho další existenci. Jde o ryze partikulární soud k sobě orientovaného jedince vázaný na jeho usilování o maximalizaci vhodných podmínek pro vlastní přežití. Žádnému lidskému soudu proto nelze připsat universální platnost.

To však nemá nic společného s poznáním pravdy. Relativizace pravdy a tvrzení, že neexistuje jediná pravda, souvisí s postmoderními teoriemi subjektivismu, jimiž se odvádí lidská mysl od objektivní reality a vytváří platforma pro manipulaci a indoktrinaci vědomí lidí ze strany mocenských vrstev, které si pravdu přizpůsobují vlastní potřebě nadřazenosti. Pravda je samozřejmě jedna – ta objektivní. Jen k ní ve svých poznávacích schopnostech nemáme přímý přístup.