Zbožštění peněz
Jak je vůbec možné, že peníze v moderní době získaly takovou moc? Jak se mohlo stát, že se z nich stal předmět uctívání téměř nadlidské síly? Soudím, že musely být obestřeny velkým tajemstvím. Toto tajemství muselo být dílem ekonomických teorií, které funkci peněz více zatemňují, než vysvětlují. Ve svém důsledku potom ono tajemství umožnilo vznik finančních spekulací jiného druhu, než odpovídá původní a přirozené funkci peněz. Finančnictví a monetární politika států tak nabyly zcela nového významu, při němž peníze přestaly plnit svoji zamýšlenou funkci.
Finanční kapitál
Pouze v pokřivené ekonomice peníze samy vydělávají peníze. Taková ekonomika je nespravedlivá a v důsledku vede k mnoha krizím.
Funkce nadhodnoty
Přidaná hodnota má pro ekonomiku neutrální a podružný význam, pokud při ní nejsou vykořisťovány přírodní zdroje ani zdroje lidské. V opačném případě jde o nadhodnotu, která slouží k upevňování tyranie moci peněz. Proto přírodní zdroje nemohou být předmětem soukromého vlastnictví a jejich spotřeba musí být regulována. Lidské zdroje musejí být před vykořisťováním chráněny státní mocí.
Dluhová propast
Kdo řekl, že dluhy se musejí vracet, ten zajisté měl na mysli půjčky, jimiž věřitel uspokojuje potřebu dlužníka, jinak zdatného a plného síly. Z jaké potřeby ale vznikají a do nesplatitelných rozměrů rostou dluhy západních států? Nejsou snad jimi pokryty základní sociální potřeby obecného lidu, jemuž kapitalisté vykradli výdobytky jeho práce v takovém rozsahu, že už není schopen sám o sebe se postarat?
Mlčení národů
Umný mix státních obligací v rukou kapitalistů a banksterů společně s přiměřeně dávkovanou držbou těchto obligací příslušníky střední třídy, oné chudnoucí ale dosud ještě neožebračené části populace, zajišťuje, že národy pod jhem dluhové tyranie mlčí, protože všichni, kdo u nich ještě za něco stojí, se obávají, aby nepřišli o poslední zbytky svých zdánlivě dobře investovaných úspor.
Mýtus o peněžním obratu
Není pravdou, že zrychlením oběhu peněz jako takových se automaticky zvyšuje bohatství všech lidí ve společnosti. Bohatnou pouze tací lidé, kteří dokážou z méně peněz vytvořit více (například podnikatelé a byznysmeni), přičemž růst jejich produktivity stimuluje vyšší poptávka a spotřeba jim podobných. Ve výsledku nám tak přirozeně vzniká třídní rozdělení společnosti na bohaté a chudé.
Penzijní systém
Investiční a kapitálové penzijní fondy pocházejí z doby, kdy Západ bohatl vykořisťováním svých periférií. Ta doba již minula a jediný perspektivní způsob zajištění penzí pro důchodce je průběžný důchodový systém. Všechny ostatní tzv. důchodové pilíře jsou mystifikací a okrádáním obyvatelstva o použitelné úspory. Je ovšem zcela přirozené, aby mladí pečovali o své přestárlé seniory.
Peníze nedělají peníze
Záporné úrokové sazby jsou a budou jedním z řešení nevyváženosti v příjmech mezi středními a nižšími vrstvami Západu v porovnání s jeho supertřídou a novou buržoazií. K tomu, aby si v podmínkách omezených možností růstu podnikatelé brali investiční úvěry a lidé spotřebitelé půjčky s rizikem pádu do dluhové pasti, bude nutné jim za to ještě zaplatit. Přichází doba, kdy peníze přestávají vydělávat další peníze, protože bezpracné výnosy z investic jsou v rozporu z funkcí peněz jako takových.
Tyranie buržoazního státu
V moderním buržoazním státě jde o paušální pokoření jedince v jeho lidství, o degradaci lidské osobnosti z její přirozené podstaty na materializovanou položku disponibilní zásoby určenou k použití ve prospěch oligarchie. Tato nová „šlechta“ se oproti minulým feudálům skrývá před zraky lidí za volným trhem a státními institucemi, v jejichž čele stojí politici coby pomocné elity těchto oligarchů.
Matrix jako systém
Ve své podstatě jsme ponořeni do systému, kde vše má hodnotu pouhé informace uspořádané monstrózním softwarovým nástrojem zvaným „liberální demokracie“ do nepřehledné databáze vzájemně nesourodých jevů. Každý má potom možnost naložit s jednotlivými informacemi po svém a převahu má vždy ten, kdo silou peněz či z titulu mocenského postavení dokáže takovou informaci využít pro svůj individuální prospěch a skrýt před zraky ostatních kořistnické či zločinecké dopady svého jednání.