Základní zásadou osobností, které sobecky vyznávají ryzí individualismus, je nikdy,
nijak a nikomu nepomáhat, neradit a neprojevovat žádný zájem. Ani kdyby šlo o vlastní
rodinu, děti, rodiče nebo jiné příbuzné. Empatie, spolucítění, spoluzodpovědnost a
jakákoliv spolupráce je otravuje, krade jim individuální svobodu! Každý přece v životě
má, co si sám zaslouží, a každý si přece za všechno může sám! Vyjímkou jsou jim ale
všechny možné situace, kdy to přinese dostatečný úspěch, osobní prospěch či zisk.
Na vlastní zásady náhle rychle zapomínají. Pak je to od nich přece milé, solidární,
velmi společenské a tak demokratické rovnostářsky nerozlišovat, komu podlézají,
lichotí a přímo lezou pragmaticky do zadku...