Havíři

Byli jsme odvážní,

do hlubin jsme v klecích sjeli,

prachu se nebáli,

v plicích jej měli.

Po tvářích nám pot stékal, 

s přírodou nebyly žerty,

a když jsme vyjeli nahoru,

byli jsme jako ti čerti.

Už hodně nás nežije, 

šachta je necita,

a kdo zůstal naživu,

tak to je rarita.

Krásně je nahoře, na zemi,

nestačí vět, jak krásný je svět,

i dolů do hlubin, stačilo,

jen jednou sjet.