Míchačka

Dnes jsem si hrál na zedníka,no a musím přiznat,hodně věcí mě to vždy naučí a obohatí.
Samozřejmě nikdy nejsem si úplně jist,co se ve mne probudí,jestli Ferda mravenec nebo brouk Pytlík.
Ze začátku vše probíhalo tak jak mělo,připravil jsem si vodu,cement,potěrák,znal jsem poměr a bylo hezky.Co víc si přát.
Někdo chodí do posilovny a platí za to peníze,no a já jsem si procvičil horní část těla a ještě za to dostanu zaplaceno.
Po prvním namíchání jsem odložil mikinu a zůstal jsem jen v tričku,on se člověk rychle zahřeje.
Vono se to zdá banální práce,ale člověk musí pořád počítat a když ho někdo vyruší,může být ztracen,jak se mi párkrát stalo.
21 lopat potěrového písku,sem počítal pořád dokola a tak se mi stalo,když někdo na mě promluvil,automaticky jsem házel dál,jen bylo to 9 nebo už 19...
No záhy jsem to poznal,když jsem to vysypal do koleček,někdy množství chybělo a jindy přečnívalo.
Rozkaz od hlavního zedníka byl,aby konzistence byla hustší,ale né až moc.
Tak sem se snažil to dodržovat,je párkrát bylo to už moc husté a tak jsem ředil vodou.
No a samozřejmě vše jsem s blízka zkoumal jaká je konzistence,jako správný alchymista.
Když jsem tak jednou zase ředil,úplně se mi vybavilo jemně upravené pořekadlo
"jak se do míchačky volá,tak se s ní ozývá"
Vysvětlím,jak jsem tu tuhou hmotu zase ředil,tak se zrovna odpojila horní vrstva, v momentě kdy sem tam nalíval vodu a samozřejmě gravitace zafungovala a vrátila mi cementovou vodu zpátky.
Byl jsem batikovaný úplně všude,viděla mne zrovna sekretářka a smála se od ucha k uchu,jak málo stačí k radosti.:-)
No pak jsem si vzpomněl,že tohle jsou malé věci.
Kolega zažil lepší příhodu,zase hlavní roli v tom hrála míchačka.
Byl na mém místě a dělal stejnou práci co jsem popisoval na začátku.Jenže blízko byl penzion důchodců a tam zrovna kuchyně a kuchařky.
Měl slabost pro jednu blondýnku,byla opravdu krásná,měla kudrnaté vlasy,hezkou postavu a tak jí vždy zdravil,když šla kolem.
No a co se nestalo,zrovna když házel lopatu písku,vyhlížel svou vysněnou princeznu,blížil se její daný čas,kdy odjížděla autobusem.
Když jí spatřil úplně se rozzářil a napadlo ho,když zrychlí,tak ukáže jaký je borec,no a opravdu přidal,vše mu rychlé odseejpalo,než pozdravil a chvilku se zasnil,jen zapomněl,že má v tom momentu lopatu v míchačce.
Ta samozřejmě se mu vysmekla po nárazu o míchadla,udělala krásný okruh a konec lopaty se mu jak bumerang vrátil a narazil do tváře,odnesli to dva přední zuby,prostě platí pravidlo"jak se do míchačky volá tak se s ní ozývá."

No a závěrem ještě malá příhoda kterou musím zmínit.Zase si hraji na zedníka a hážu do míchačky vodu ,cement a písek,jen sklon míchačky byl trochu nízký než obvykle,tak občas s ní vyprsklo trochu řídké konzistence.Jak tak jsem zabraný do počítání a kontrolování správné konzistence,nevšiml jsem si,že za mnou stojí sekretářka a tak když jsem vše namíchal,bafne na mne a ptá se jestli jsem se vylekal,samozřejmě trochu s pozdním reflexem předvádím,že jsem se vylekal a podařilo se,zase se směje.Jen za malý moment jí přistálo rovnou do výstřihu kus řídké konzistence veliké jak dvacetikoruna,ta pomalu stékala a mizela v úžině dvou pohoří a zmizela beze stopy.Samozřejmě mě napadlo,jestli to mohu si vzít zpět,co když to bude chybět...ale slyšel jsem jen údiv,že to studí a sekretářka zmizela v kanceláři.

Tak pro dnešek padla a vše ve zdraví a s humorem zvládejte :-)