(a vůbec (!) bezradně)

♪♪♪

Když člověk dělá velká a zásadní rozhodnutí, typicky chce to, co vůbec nezná, čemu

vůbec nerozumí a co sám vůbec nezažil. Jen to dobře vypadá, nebo to někdo vychvaluje,

takže se mu to líbí. Nebo to chtějí ostatní. A po něm taky. Ale aby si o tom sám něco

bližšího či hlubšího zjistil, nebo se nechal podrobněji poučit od těch zkušenějších, co je

lepší a co horší, to zásadně nepotřebuje. Proč by si zjišťoval, co to přineslo těm, co to

už zažili? Všechno přece už předem ví a všemu nejlíp už sám rozumí! Takže mu stačí

náhražkou dostatek vlastní hlouposti, naivity a optimismu. Jinak by se nemohl

rozumně rozhodnout, co chce, ne? Nevědomost je síla!

Někdo tomu říká osud...