Výběr autora ZH

***

    prý nikdy nelžete… ale tu pak   pravdu umí říkat každý hlupák!   k dobrému lhaní potřebný je   důvtip, odvaha, fantazie…  

***

    hryžu si nehty, píšu škváru   do blba čumím pasivně   zabíjím čas! dřív, než k stáru   ten zmetek zkusí zabít mě    

***

    Bože, byls’ ke mně vždycky vlídný   k stáří mi dopřej sám, co chceš…   no a ten trouba nadělil mi   měkký úd, břicho, brýle, pleš  

***

    já už vám jinačí nebudu:   blbý jsem od sklepa po půdu   ošklivý od hlavy po paty…   ještě, že líbím se nahatý  

něčí báseň otištěná v sobotní příloze Rudého práva asi v roce 1978 a tak nějak velmi přibližně vzpomenutá

    desertní víno Metropol   mi sladce šplouchá po kolena   utopím v něm svůj světobol   než skončí tahle dovolená     poslední týden líbánek  

***

    řítím se životem na slupce od banánu   na okraji světa je kluzká podlaha   místo skvělých prognóz, výhledů a plánů   po boku mi stojí jen slep

***

    dnes jsem si oblíkl trenýrky naruby   na protest všem, co mi říkají dědo   taková revolta chlapa vždy povzbudí!   v srdci mám odvahu… a v gatí

***

    koupil jsem pro štěstí velkého slona   když jsem se opilý navracel z flámu   těším se, že budem společně doma   šlapat si po štěstí jak v porc

***

    mé špatné svědomí věší se na klice   netečně přihlížím jako tři opice   nevidím, neslyším, mlčím když chladne…   než špatné svědomí, to raděj

***

    obrázek pratety věším si na skobu   posmrtně zdobí mi prázdný byt náramně   nejenom ve ksichtu nacházím podobu   též skoba železná co chvíli l

***

    fazole, ovar a všeliké dobroty   potom jsem nestihl stáhnout si kalhoty   stejně mám na sračky život i aortu   to v gatích je už jen třešnička

***

    chtěl bych psát do mraků o lásce nebeské   život mne pokaždé varovně propleskne –   s očima v chodníku pointu příběhu   vyčurám před barem ryz

***

    tvůj obličej je něžnou básní   tvé černé vlasy skvostný rám   sám pitomě se dojímám   jen díky tobě můj svět krásní   být malíř, motiv je mi

***

    …ještě mi zbývá stlouci boudu   zasadit strom a zplodit syna   objet svět… třeba na velbloudu   i když je fajně mezi svýma     našetřit cosi

***

    poslední zápalka v navlhlé krabičce            škrtnu a… Bože, kdo jiný se zhostí…   oheň je přítelem hledače, který chce   zažehnout poznání…

***

   pomalu dozrávám v moudrého… ale ne,  k čemu se, přátelé, navzájem klameme?  moudrost mne minula jak móda nahého  celý svět nesnáším… i sebe sam

***

Sledovat československou socialistickou televizi mě bavilo stále míň a míň. Na pohádky jsem se ve dvanácti cítil až dost mužný, na pořádný film jsem b

1. místo Máchovou stopou Litoměřice

O prázdninách jsem cvičil už druhou kavku. První, sotva se trochu naučila lítat, mi uklovaly slepice, když se jim motala na dvoře u žrádla a nedala si

***

Nad dvory zasmrádalo spálené obilí. Shořelo nastojato jako skoro každý rok. Kukuřice a řepa nehořely nikdy, obilí vždycky. Vysévat obilí do úzkého pru

***

Imrichova zpráva zněla tak fantasticky, že bylo po fotbale. „Fakt? Kdy zítra?“ zajímal se Vaca a škrábal se ve vlasech. „Hned po škole?“ „Jo,“ přiký