Výběr autora WhiteNoise

Formou duševního krvácení Vám, vážení, představuji povídku z temných zákoutí mého nitra, z hlubin spícího města, kam postupně klesají zbytky mé duše, zatížené obuví z betonu duševního bahna. Nechť je Vám má terapie aspoň částečně dobrým počtením:).

Bylo to někdy dávno, nebo tak se to aspoň zdá, den, či snad lépe Den, kdy jsem při bloudění ve vesmírné prázdnotě narazil na zdroj světla a tepla. Kdy

Krátká povídka z pohledu člověka znechuceného společností, životem a sám sebou, člověka, který hledá štěstí v zapomnění. Feedback je podporován a vítán :)

Začalo to jako chyba. Sedím na parapetu, plastovej rám okenice mě tlačí do zad, jedna noha mi visí dolů, do ulice plný stínů, který se tváří jako lidi