přiznání

Výpravěl to s nadšením. Pamatoval si to do detailů. Po 3 letech. 

 

 

Chtěla se ho dotknout. Na krku. Zírala na to místo. Zčervenalé. Světlý typ. Je mnoho příležitosti, při kterých zrudne jako rak. Neměla takové typy ráda. Byla si toho vědoma. Chtěla se ho dotknout.

 

 

Vyšla z koupelny. Měli jeden pokoj, společnou postel. 

 

 

Po několika vteřinách od výpravění příběhu ji poprvé za ty roky napadlo jestli to nebylo schválně. 

 

 

Bylo ji zle. Moc zle. Sama si to napamatovala a byla tudíž odkazana na jeho verzi příběhu. 

 

 

Drž mě. 

 

 

Byla to komická historka. Vyprávěl ji tak.  Byl ji několikrat zkontrolovat. Několikrat se vrátila do postele. Vedle něj. Co na tom vlastně bylo komickeho? Sestřelil ji alkohol. Bylo z toho extempore. Všichni se smáli. Ona taky.  Líbilo se ji to. 

 

 

Drž mě.  

 

 

V její hlavě se odehrávál docela jiný přiběh. Který by se stal.  Mohl stát. Kdysi.  Kdyby tolik nepila... Kdyby nebyla s jiným..jiná...  Kdyby byl lepší čas .

 

 

Drž mě. 

 

 

Pohromadě. Protože ty v sobě něco máš,  co mě dělá lepší. Šťastnějsi. Máš něco, co chci. 

 

 

Drž mě.  

 

 

Ukotvi mě. Pořád odbocuju.  A ty máš tu schopnost mě zastavit. Dáváš mi klid a tu touhu se o tebe starat.  A ty o mě.

 

 

Vojto? 

 

 

Ano ? 

 

 

Co se stane,  když ti dám pusu.  

 

 

A proč mám pocit, že nic.  Co když tam nic není. Je v nás tolik bloků.  Jsme přátelé už moc dlouho. Očekávám od toho příliš. Neumím uvěřit tak,  jak bych chtěla. Odevzdat se tak,  jak bych chtěla. 

 

 

Tak to zkus a uvidíš.

 

 

Mám strach.