Cesta

Prošel jsem pouští, zmámen žízní a stále se propadávajíc do nekonečných vln písku a prachu.
Na voru z mích kostí, přeplaval jsem oceány, co mi každým šplouchnutím vlny připomínaly nekonečnost prostoru kolem mě, pode mnou.
Ta s každým metrem do černa se zbarvující voda. Jako spád do temna, do ničeho. Do prázdné, chladné tmy.
Do nebe vykřičel jsem tvoje jméno. Rozťal mraky, rozehnal bouře.
Prolil jsem krev, vzal život, abych mohl nakrmit jiný.
Rozdělil duši ve dví a proklel sám sebe.
Jen pro ten okamžik.
Až budu stát před tebou a mlčky se ti budu dívat do očí.
To vše pro tu vteřinu, abych slyšel tvůj nádech, bouchnutí srdce. Jako kolibřík vznášející se nad květem. Ta vteřina, co se ztratí mávnutím křídla. Vnímat ten moment na věky.
Pak se probudíš zpět do snu. Kde já už nebudu po tvém boku. Zůstanu v minulosti, před pouští myšlenek. Na začátku cesty pro tu jednu vteřinu.