Bludný kámen

JAK BLUDNÝ KÁMEN

vydupanou stezkou
tak tajnou jako smrt
místo ohnivých koní
žene se jediný chrt

sotva přeběhne
ztezka mizí v zapomnění těch
kteří zde zanechali
svůj poslední vzdech
svou poslední větu ze všech svých nejposlednějších vět

chrt se zastaví a otočí svou hlavu zpět
slza se mu třpytí v oku
vzpomíná
jak tehdy běžel přes tu květinovou louku
byla krásná jak mládí tak už bývá
i kdyby neotevřela ústa
bylo by slyšet jak její duše zpívá

tu pocítil jak víc a víc se hrozí a stydí
to tehdy na Zemi vládli ještě lidi

utíkala před ním jako o závod
prsa se jí houpala jak preludie
z ještě nenapsaných not
už už by si na ně nejspíš šáh
když tu najednou zatmělo se nebe
a za hromů a blesků
náhle se před nimi rozevřela země a ona v ní zmizela
překročila ten pověstný práh

nejspíš za trest že přežil
změnil se ihned v chrta
teď bloudí tu po zemi jako bludný
kámen
a neustále hledá tu dívku
s houpavými prsy
která ani nestačila krátce se pomodlit a říct

Ámen!