Jablůňka s růžovými líčky

 

                       foto: freepik 

 

r

 

JABLŮŇKA S RŮŽOVÝMI LÍČKY

 

tam na kopec do polí
pod jabloňový strom
tam rád jsem chodíval
když chtěl jsem být sám
rád poslouchal jsem tam sýčky

 

když přišlo jaro
překrásně kvetl
ten jablůňkový strom
za polem na kopečku
hned vedle kapličky

 

pak poznal jsem dívku
s líbezným úsměvem
jablůňkový strom
dělal nám stín
my často pod ním dávali si hubičky

 

ulehli jsme do trávy
nad námi modré nebe
okolo barvy rozkvetlé louky
a zvuky květin a trav
růžový odstín její blůzičky

 

vyprávěli jsme si příběhy
kterým těžko bylo uvěřit
vymýšleli jsme si a pak se báli
objal jsem ji abych ji ochránil
z blůzky vyhouply se jí kozičky

 

byla neposedná a rozpustilá
a já jsem ji měl rád
mé srdce přetékalo
láskou a touhou
tušila to a šla se umýt do blízké říčky

 

nebránila se
jen zavřela své oči
tvářím dovolila se usmívat
její tělo se jemně chvělo
kolem bzučely včeličky

 

toho odpoledne se to stalo
leželi jsme dlouho v pevném objetí
to děvče všechno mi dalo
já cítil se jako král
zamilovaný byl jsem celičký

 

však nic jsem o ní nevěděl
nechtěla mi nic říct
že prý nemá ani jméno
nějak musel jsem jí ale jmenovat
tak říkal jsem jí Jablůňka
s růžovými líčky

 

vždy když se začalo stmívat
musel jsem od ní odejít
ještě jsem se ohlédl a zamával
však ona zmizela
k jejímu srdci nosil jsem sebou aspoň klíčky

 

jednoho dne nepřišla
pod naší jablůňku
čekal jsem předlouho
pak jsem si všimnul opadaných květů
měly už uschlé špičky

 

na jedné větvi visela její kabelka
sundal jsem ji a podíval se dovnitř
byly tam čerstvé jablůňkové květy
a její první sundané kalhotky
slzy valily se mi zavřenými víčky

 

taštičku vzal jsem sebou domů
každý den jsem se na ty květy díval
čekal jsem že brzy uvadnou
byly ale čerstvé po celý rok
jaká moc hrála se mnou tyhle hříčky?

 

příštího roku jako bych tušil
šel jsem na kopeček ke kapličce
zdáli už viděl jsem naší jablůňku
stála tu osamocená v plném květu
a stála tam i Jablůňka s růžovými líčky

 

nezeptal jsem se jí kde byla
jsou už věci mezi nebem a zemí
ztrávili jsme krásný čas až do chvíle
kdy jablůňka opět odkvetla
každým rokem pak pod jablůňkou zapálil jsem svíčky

 

tak se vše opakovalo
byli jsme za ty vzácné chvíle vděční
sedmý rok ale se stal zázrak
přiběhla ke mě Jablůňka a že jmenuje se Sofie
že láskou vytáhl jsem ji ze škrtící smyčky

 

upletli jsme plot okolo jablůňky
zřídili zahradu a postavili domek
teď žijeme tu všichni tři po celý rok
v kabelce  uvadly všechny květy
kalhotky nechala mi Sofie na památku

 

má Jablůňka s růžovými líčky