Mé hříchy a zrady

 

                       obrázek: mapato ai

 

 

 

MÉ HŘÍCHY A ZRADY

 

podivné vidiny mě souží
živé sny mimo spánek
černých koutů se lekám
jak duch neskutečnem se plížím
i když v klidu, stejně spěchám
v nitru spíš vichřici nežli vánek

divné myšlenky derou se na povrch
s těmi svěřit se vzbudil bych hrůzu
"chyťte ho, za ním" volám nahlas
jsem sám sobě divný druh
zvrácený to chod myšlenek
jako návnadu házím jim svou blůzu

pozoruju stín plížící se po stropě
chová se nějak podivně
jako by pulzoval až k mé hlavě
já však ve své zvrhlé dobrotě
mávnu nad tím jen rukou líně
stín chová se roztodivně

studí mě na čele a čte mé myšlenky
tak tajné, že ani sobě se nesvěřím
v potu už pomalu vykoupaný
před očima tančí mi plné sklenky
můj mozek v lebce zahrabaný
už ani sobě nevěřím

dnes nevzal jsem si prášek
vypil jsem šálek čaje
zcela čerstvý rovnou z Číny
čekal jsem příval splašek
avšak čaj byl dobrotivý
s mojí duší příjemně si hraje

pil jsem ho tři dny a tři noci
s chutí i když neslazený
bylo mi stále lépe, já přímo kvet
v noci už nekvákaj šílení mloci
já už necítil se jako skřet
já začal toužit po teplé kůži ženy

však vyjít do ulic netroufám si.
venku já nebyl už měsíce
kdo ví jak vypadám a či páchnu
jak mastný jsou mý na ramena vlasy
kde jen sbalit nějakou tu poběhlici
a kdo ví nemá li štěnice

tak místo teplý ženský kůže
já přitulil se ke starýmu kožichu
má ruka zabloudila do těch míst
k nosu pluje zápach shnilý růže
já konečně nahmatal ten můj píst
kdysi jedna říkala mu "můj ženichu"

s mojí prackou jsem ho oženil
obřad netrval ani dlouho
jak bez papírů na Hawaji
i oba svědky jsem oželil
teď sami své slovo si dávají
nenávidím tě ty krutá touho!

tak vida, mám zas honosný city
a začíná se mi to klidnit v lebce
ale taky vrací se i vzpomínky
a obřady od dětství vžitý
rozkazy otce a maminky
rány dopadají, ne právě hebce

pomalu já začal se hrozit myšlenky
že už brzy zcela se uzdravím
děsná to představa
jak nezaplacený složenky
ta se mnou vždycky zamává
jsem pak jak upravený nářadím

jako slepý když náhle začal vidět
či hluchý najednou slyší tóny
to chyba by byla fatální
asi bych se začal stydět
že jsem běžný, normální
že zas vnímám v beatu saxofony

to ráno nepil jsem už čínský čaj
nepil jsem ho ani v poledne
večer cítil jsem už hrozbu noci
tohle jen vyvolení znaj
až to začne není mi už pomoci
a přesto volím tyhle propasti bezedné

tak pojďte vy pekelný mocnosti
hodím se vám do mozaiky?
Ale čím jsem zhřešil, řekněte mi,
že nežil jsem jen v cudnosti?
Berte, zbožnějšího není v této zemi
půjdu sám, netřeba svěrací kazajky

však všude ticho, peklo mě nechtělo
něco bylo ale tu, v mém pokoji
zavřel jsem oči a cítil chlad
všude kolem to kvílelo a pištělo
směsice mých hříchů a zrad
jestlipak mou smrtí se spokojí?

na stole konvice s čínským čajem,
jako by naléhala:
"chceš mě?"

zavřel jsem oči a řekl:

"sbohem..."

 

a tak konvice tu leží ladem...

lidi nalejte si, než čaj vystydne

honem, prosím vás snažně...