Valkýra

Valkýra
Podle severské mytologie to jsou dísy, které s nornou Skuld vybírají na bitevních polích duše padlých válečníků hodných Valhally, kterým se pak říká Einherjové. Jejich samotné jméno pochází z tohoto údělu.

Náš příběh začíná obyčejně. Ale osud si s námi pohrává.
Začíná to narozením Zuzky v malé chatrči na severu v horách. Nebylo na ní nic zvláštního ale přesto se stala velmi významnou součástí osudu jednoho válečníka, seveřana, Marka. A to z ní dělá něco výjimečného. Rozhodl jsem se vám tenhle příběh napsat na tyto stránky.
Aby se to dalo pochopit musím zde uvést jak já vidím osud.
"Podle mého je osud jako veliký magický les. Kde je každý strom propojen se všemi ostatními stromy a je pouze na každém člověku jakou cestou či větví se vydá. často se určité stromy ve větvích proplétají a je možnost propojení a spojení dvou stromů najednou."

Když Zuzka přišla do osudu výše zmíněného válečníka. Když se vydala po větvích svého stromu kde větve které byly propletené s větvemi stromu válečníka, tak jí Marek nevěnoval přílišnou pozornost. Nechápal že to je zkouška jestli je hoden Valhally. Pro slepotu neviděl. Koukal na ní jen jako na rozkoš, předmět, hadr či prostě jen díru pro svůj chtíč. Slepý, ovlivněný okolím.
Prohodil s ní pár slov o bozích a o dávné víře kterou dnes moc lidí nezná.
Když Válečník potkal Zuzku podruhé ani si nevzpomněl, že jí zná z dřívějška. Přišla na larp který pořádal sám Marek.
Markovi nic nedocházelo, nevzpomínal si na ní. Pomalu se na ní ani nepodíval. Podvědomě jí na tom larpu chránil. Ale nejspíš to dělal právě proto že jí potřeboval v příběhu. Ten den byl pro Marka úžasný. Bavil se, smál se, žil.
Když jí potkal potřetí. Vše si uvědomil, uvědomil si to právě díky své matce.
Uvědomil si to ale až na konci příštího dne, že to je ta jediná osoba s kterou chce strávit zbytek života. Ví že chce aby byla šťastná. Ví že jí miluje. Možná to bude neopětovaná láska. Ten příběh ještě není dopsán ale teď, právě dnes ví co cítí.
Není dne kdy by si na ní nevzpomněl.
Když jí tedy potkal po třetí. Byl Marek ve špatném rozpoložení neměl náladu na život. A ona Zuzka,Valkýra ho oslovila s nadšením a mírem v duši. Jednoduchá slova která zněla "konečně někdo známej." Ani ta slova mu nezvedla náladu. Pořád měl dojem že je mrtvý a je konec jeho dnů, byl nevrlý a bral to pouze jako povinnost nedocházelo mu že přichází život po životě. Neviděl před sebou Valkýru ale jen další osobu v jeho životě. Ze slušnosti pozdravil, popřál dobrou zábavu a šel dál za přáteli které znal, kterým slíbil že přijde na jejich významný den. Ovšem ti lidé v té době byli požehnaný láskou, a trávili čas převážně spolu. A Marek zůstával se Zuzkou. Povídali si a Markovi postupně docházelo, podvědomě co se stalo. Marek před tím prohrál v bitvě o záchranu své kamarádky. A valkýra si pro něj přišla aby ho odvedla do síní Odinových, aby čekal na Ragnarök. Hodoval, pil a žil. Celou dobu s ní trávil čas poznával jí a čím dál víc se mu zamlouvala. Ona ho provázela poslouchala ho a doprovázela. Nabízela mu jakou cestou se vydají. A sám Marek si vybíral kudy budou putovat. Žádná Valkýra nelehala s Einherjem. Měli jen za úkol dovést je do Síní Odinových. Marek je náročný válečník a žádá si své. A Zuzka ochotně pomáhala až mu podlehla, nebo se tak tvářila. Lehla s ním na lože. K ničemu nedošlo měla dny rudého poupěte. Ale povídala o svých zážitcích, o své víře, o svých prohřešcích, o životě. To už Marek chápal co je zač. Sdíleli své pocity a soukromí. A poprvé se stalo že Einherj se zamiloval do Valkýry. Jak tenhle příběh dopadne to neví ani bohové. Neví jestli se vydá po té čí oné větvi. neví jak to dopadne jediné co ví je že umře. Jak? To záleží na Markovi a jeho osudu. A Marek ví, že udělá vše pro to aby ta láska byla opětována. Tak přísahal.

A jak to dopadlo?
Od té doby jí už Válečník neviděl s odstupem času mu bylo jen zděleno, "ještě nepřišel tvůj čas. Jdi a žij."