BALADA O LÁSCE NA PRVNÍ A NA DRUHÝ POHLED

Kopu často a kopu ráda...ou jé, jen ta má záda. Ale znám ruce, co bolest potlačí...Když na blízku je mám, jóo, to kopu pak nejradši...:-)))

13.09.2016 16:47:48 | Dreamy

To zní hezky - tak ať máš štěstí na poklady a hlavně na ty blízké ruce :-)

13.09.2016 17:17:23 | Amonasr

Jééé, to mám radost, že jsi se dostala až k takové vykopávce - a hlavně z toho, že Tě rozesmála, díky :-)

13.09.2016 16:43:14 | Amonasr

Hezky jsem si početl a vylepšil po ránu náladu, díky moc za takový komentář ;-)

30.09.2014 09:48:17 | Amonasr

Děkuju :-)

14.06.2014 00:20:34 | Amonasr

:-D Však tahle balada se odehrála taky na Slovensku. Jestli ona v tom nebude nějaká hlubší souvislost... ;-))

13.06.2014 01:28:10 | Amonasr

Ha ha. Hned dva literární dokumenty o slovenském zlatokopectví : )))
V rodině jednoho zlatokopa máme a tudíž je nám naprosto jasné jaké je to náročné povolání...

19.06.2014 08:38:40 | maryshka

:-) Milá maryshko, to Slovensko jsem zmínil jen kvůli Tvému Mihálikovi, protože mi přišlo báječné, jak si to k sobě našlo cestu – na Literu se totiž různá témata, nevědomé i podvědomé souvislosti, telepatické vibrace a já nevím co ještě, krásně občas shlukují a dávají nám tak znát (těm, kdo to chtějí vnímat), že to, co nás přesahuje, je tu neustále s námi. Ale jinak se to mohlo odehrát kdekoliv na světě. Já mám Slovensko a Slováky rád, vždyť kdo už by nám Čechům měl být bližší. A v Praze mi v posledních letech osud přivádí do cesty možná víc prima Slováků, než Čechů... ;-)

19.06.2014 09:48:52 | Amonasr

Ale no tak : ) jdu s odřenou patou, mám kreditku zlatou... atd : )))) zlatokopectví je divočina :) moje narážky na rodnou vlast taky ; )

19.06.2014 11:24:05 | maryshka

Nekritičtější jsme (nebo bychom aspoň měli být) k těm, které nejvíc milujeme... ;-)

19.06.2014 11:43:11 | Amonasr

Třeba k sobě ; )

19.06.2014 11:48:18 | maryshka

Ty, jak to říct slušně... nečti mi prosím myšlenky, aspoň ne tak okatě... ;-))

19.06.2014 11:51:14 | Amonasr

/stopreadinginternalfiles.exe : )

24.06.2014 08:14:28 | maryshka

:-D Jak to má příponu exe, tak to si dávat do vyhledávače nebudu, to mě nenachytáš... ;-)) Ale mám pocit, že i tak jsem to už našel - to budeš nejspíš Ty sama... :-D P.S. Já to původně četl spreadinginternalfiles... ;-))

24.06.2014 09:55:12 | Amonasr

:-D Kdybych byl třeba AUDItor, mít Ferrari byl by dobrý fór - jsem však jen obyčejný srab, tak nemám ani SAAB ;-)

13.06.2014 01:23:11 | Amonasr

:-)

13.06.2014 19:36:50 | Robin Marnolli

Omlouvám se, ale Tvůj Maslow mi připomněl ještě jednu historku ze života, která se k tomu možná pasuje. Na jedné nejmenované pražské VŠ kdysi dávno učil jeden filosof, který v již zralém věku dospěl k poznání, že aby mohl opravdu svobodně bádat, nesmí ho od pravého smyslu jeho života odvádět nic, co by ho rozptylovalo jakkoliv jinak. Prodal tedy auto, chalupu, rozvedl se, odstěhoval se do malé garsonky a byl konečně spokojený. Jeho kolegové se tomu smáli a dávali to s oblibou různě k dobru, ovšem onen filosof snad opravdu dospěl ke svému niternému štěstí... ;-)

12.06.2014 21:50:22 | Amonasr

Maslowovo učení sice neznám, ale samozřejmě na tom výroku hodně je, jak jinak, že... ;-) Ovšem na tohle bych Ti mohl částečně odpovědět stejně jako Blance níže, akorát že Lina si zachovala svůj pronikavý úsudek i uprostřed toho všeho okázalého (a mně z duše protivného – nikoliv ale ze závisti) přepychu. Jiní superbohatí, a pár jich trošku znám i tady, si občas myslí, že šťastní jsou, ale je to spíš sebeklam. Jsou obklopeni spoustou lidí, kteří jim všemožně podlézají, ale kteří by je hodili přes palubu ihned, jakmile by z nich ty prachy přestaly být cítit. Tak si já štěstí rozhodně nepředstavuju... Ale to si tu na Literu asi nemusíme dokazovat... ;-)

A mám radost, Juliene, že se Ti líbí ty citované verše – musel jsem totiž při psaní nejdřív zavřít oči a vzpomenout si na svá první milostná opojení, aby to neznělo schematicky. Tak jsem rád, že ani po 40 letech se na genu zamilovanosti nic nezměnilo... :-D

12.06.2014 21:23:05 | Amonasr

Blanko, je to samozřejmě tak. Prachy jsou prokletí nejen pro ty, kteří po nich tolik prahnou, ale i pro ty, co se v nich topí. Toho mladíka s Maserati neznám, ale asi nebude mít chudák nikdy jistotu, jestli ho jeho vyvolená skutečně miluje. Kdysi jsem se jedné kamarádky, kterou jsem znal ještě před jejím zbohatnutím jako chudou moskevskou VŠ učitelku angličtiny, nesmírně inteligentní, sympatickou, sečtělou, a s níž jsme si tenkrát neuvěřitelně pro její ostrovtip, šarm a kulturní rozhled rozuměli, zeptal po letech na procházce s brazilskou filou kolem její luxusní podmoskevské dači, když zrovna nebyli poblíž její bodyguardi, zda je šťastná. Měla totiž strašně smutné a unavené oči a nevyzařovala z ní už vůbec žádná jiskřivá energie jako tenkrát, kdy bydlela v malém bytě se společnou kuchyňkou pro tři rodiny a z každé české bonboniéry ode mě se dokázala radovat jako malé dítě. Podívala se na mě pohledem gruzínské Anny Kareniny, který vidím ještě teď, a řekla jen – to jsem byla tenkrát, drahý Josefe...

12.06.2014 21:02:47 | Amonasr

Kdysi jsem slyšela jeden starý vtip, který se mi líbil. Přesné znění si už nepamatuji, pokusím se ho tedy převyprávět vlastními slovy a snad nezkazím pointu:

Jde multimilionář M po pláži svého soukromého ostrova a narazí na houmlesáka H, jak se vyvaluje v jeho žluťounkém písku, chlastá Okenu a šklebí se do Slunce. Nedá mu to, přisedne si a začne se vyptávat.
M: „Hele proč se tu tak flákáš a nenajdeš si nějakou práci?“
H: „A k čemu by mi to bylo jako dobrý?“
M: „No vyděláš si nějaký prachy.“
H: „A co jako s nima?“
M: „No investuješ je a vyděláš další prachy.“
H: „A proč?“
M: „Pořídíš si skromné bydlení a zbytek zase investuješ a zase vyděláš.“
H: „Na co?“
M: „Když to budeš chvíli dělat, třeba si koupíš fabriku a budeš vydělávat další prachy.“
H: „K čemu?“
M: „Aby sis zaplatil lidi, kteří se ti o tu fabriku a o prachy budou starat a vydělával tak další prachy.“
H: „A co s nima?“
M: „No, pak si třeba koupíš vlastní ostrov.“
H: „Co s ním budu dělat?“
M: „Pak si přece lehneš do písku a nebudeš už muset dělat vůbec nic, jenom se šklebit do Slunce.“
A homeless na to: „Ale to já přece dělám už teď.“ :O)

12.06.2014 21:50:43 | Tichá meluzína

:-)))) A to je přesně ono!!! :-D Mám pocit, že mi tenhle vtip nedávno přistál taky v e-mailu, ale jak si (naštěstí) vtipy nepamatuju, tak jsem se tomu teď zase s velkou chutí zasmál. Největší skutečná věda a moudrost je stejně ta lidová - žádné učené knihy... ;-))

12.06.2014 21:54:48 | Amonasr

Eliško, Tvá příznivá a snad i veselá reakce je mi prima odměnou za to, že jsem se pokusil přetavit tento tragikomický příběh ze života do veršů. Jestli Ti to aspoň trochu pozvedlo náladu, neveršoval jsem zbytečně - děkuju ;-)

12.06.2014 20:07:18 | Amonasr

Já děkuju za super počtení ;)

12.06.2014 20:08:18 | Elisa K.

Klaním se a šibalsky při tom mrkám ;-)

12.06.2014 20:10:02 | Amonasr