Roštěnce v pivovaru

Do hostince vchází hosté, co jsem tim myslel
nevím, snad jen dojít pro žrádlo,
však když jsem tvoji oči viděl
něco se mnou zavládlo
zavládlo jak stará vlast
když malou skálou jel starý vlak
v teorii terii neupřímích
tak zvláštní a tak relativních
v mysli mojí a a chaos v rukou hnědoocasých pan
neznám tvé jméno, ani tvé něžné oběti
jen špekvý knedlík, který si mi podala na talíři
jen chut piva, ktere si mi nalila do půllitru
nezném tvé jméno, však zůstala s v mé paměti
a jestli k tobě krásko znovu zamířím
ač vím že nezměníš mé strastiplné žití
já ve víru vzpomínek roztočím v tvých očích hromobití
láska, jak nesrozumitelným tancem provází mé srdce tam
kam patří, a to ke hvězdám
v malé skále, v malem raji
na statku, kde rád bych četl pohádku
a vyvedl tvé čidla ze zmatku
lásko, jak něžně na mě dopadá i tvá k nechut mé
samolibé a možná i zvrácené touze
lásko ty mé plutí v člunech zaplavených katakomb
já nebojím se bomb, jenž ti, kteří tě taky milují
rádi by mi darovali
a ač zblízka nebo zdáli
by své odhodlání předem vzdali
neb liška není bystrouška
abych ji zpíval do ouška
jak hluboce s ním o louce
kde za času mého mládí
bychom se my dva setkávali
šeptem listí jenž provází mě tam
kam patří, a to snad i k dětským hrám
pod šerák slunovratu z dalekých oceánů
pod dopad vteřin všedních dnů
bych chytil tvého koně za uzdu
a opratěmi lkal jak milenec
co vzdoroval