Jakoby omylem

Anotace: Tragédie...

                      foto: Alana Jordan

JAKOBY OMYLEM

od sebe dělila nás jen zavřená víčka
a nevyřčená slova
slova vyřčená
nedávala smysl
tak mlčeli jsme oba

od sebe dělila nás zavřená víčka
a nevyřčená slova
úsměvy na tvářích
tak jak je známe
zamrzly nám najednou
sotva si spolu ještě povídáme

od sebe dělila nás zavřená víčka
a nevyřčená slova
žili jsme jen ozvěnou
s lety měnily se vzpomínky
až o 180 stupňů
a v našich srdcích vzplály opět
plamínky

od sebe dělila nás zavřená víčka
a nevyřčená slova
co dělali bychom jinak
co dělali bychom znova
často teď přepadá nás
touha a něha

od sebe dělila nás jen zavřená víčka
a nevyřčená slova
podivná to hra
nazí oba dva
žádný z nás už nevěděl
jak ten druhý vypadá

jako na povel sundali jsme škrabošky
a já zašeptal:
"bože ty jsi stále tak krásná jako kdysi", má milá
ty jsi neřekla nic
jen oči zavlhly ti...

my milovali se až do bílého rána
pak usnuli jsme sobě v náručí
měli jsme ale divné sny
byly v nich hroby a hřbitovní kvítí
ale co, naše hvězdičky veselé svítí

umřela mi druhý den po klidné noci
měla úsměv na tváři
otlačení z masky už na její tváří nebylo vidět
její úsměv teď po celém těle jí září
byla to moje největší láska
byl já to zvíře a ona ta kráska?

moje ruka spočinula na její staré tváři a já řekl jenom "láska"
tak jsme to spolu dělali
když překypovali jsme silným citem
ona však už neopětovala
a už nikdy opětovat nebude

vzal jsem si sklenici s jedem
jakoby omylem
aby příbuzní nevěděli...bylo to takhle ze soboty na neděli