Zločin

Spáchal jsem hrozný zločin a teĎ se musím kát,
partnerem v kopce temný je mi místní kat.
Hrajeme tiše Mariáš a oba dobře víme,
že i když vyhraji, mou krví potřísníme
městský dvůr
plný krys co zradily mne při tajné seanci.
A života jen půl za sebou a umřít mám,
Já vám to spočítám!
Zbabělci!
Hlava mě třeští a zřejmě utrpěl jsem amnezii.
Mezi holími zdmi prožívám lehkou hysterii.
Já bych se přeci měl kát
však lidi zlatý nebudu vám lhát,
má mysl zmítá se kdesi v hluboké agónii..
Já vám to spočítám!
Mé vzpomínky končí u číše rudého vína,
na proti mne jsi seděla, tos byla ještě živa...
A já se tak moc smál,
za břicho se popadal,
za okny vítr vál,
venku mladík prozpěvoval
a slyšitelné kroky v dáli zněli...
Já vím, že ublížit ti chtěli...
Vždyť já tě miloval!
V tratolišti krve moje ruce leží,
už slyším že k nám kdosi z dáli běží.
Tvé tělo odpočívá nehnutě a já má lásko zklamu tě.
Hlava mě třeští stále víc a v paměti nemám zhola nic
jen prášek ze rtů stírám a na tvůj hrudník zírám,
jak bezvládně tam leží a oč tu vlastně běží?
A všude plno krve a v mé ruce je opřené kopí zkrvavené,
a všude víry prachu prý zbláznil jsem se z krachu...
Často prý s tebou po nocích popíjel,
shodli se že ze žárlivosti zabíjel.
Však co ty kroky v dáli, kdesi v davu se mi smáli
a prášku příchuť lehká mě ještě v puse lehtá...
A teď jedinou milenkou rozvernou je mi gilotina.
Co stvrdí že tvá smrt je moje absolutní vina...
Soudci podplaceni tvým zkrvaveným zlatem
mě poslali na poslední cestu kluzkým blátem.
Tvůj spokojený manžel se mi vychytrale směje,
je jistým strůjcem toho bizarního děje.
Ještě na tomhle zpropadeným světě
tě prokleju v jediný větě
Já ti to spočítám!
..oči plačky zavírám, vím, že umírám...