(Ne)vinná

Skrze závěsy linou se paprsky ranního slunce

deštivé ráno není důvod k radosti

je to příznak našeho brzkého konce

Stojíš u okna a pozoruješ obraz Prahy

mezi prsty svíráš cigaretu a popíjíš kávu

jsi jako živý akt bez kousku něhy

Za pár chvil skryješ své nahé tělo

zbydou jen vzpomínky na černobílou noc

na opilost, doteky a vůbec na vše co dělo

 

Vzpomínky na tvé vlnité dlouhé vlasy

hnědé jako ty kaštany naproti ve dvoře

co každý den tak ráda sbírala si

Na tvé milostné vzdychy a teplo tvého klínu

nikdo nemá právo tě za to soudit

nedávej si to prosím za vinu

 

V bytě nad námi je slyšet otravný rozhlas

poprvé od probuzení jsem promluvil

třese se mi rozmarem hlas

sousedka ve třetím bude zametat

jako všem mým láskám ti posměšně řekne

„Co jste u něj byla hledat?“

Neodpovídej a jen běž dál po schodech

vzpomeneš si na naši společnou noc

vím, zrychlí se ti vzrušením dech

 

Pomalu mizíš mi za oknem do tramvaje

pohledy okolí ti připadají vyčítavé

ulice se boří do šedi a ukrutně lije

Byla jsi v noci tak krásná a svůdná

když se naše těla v jedno spojila

přeci jen si nebyla tak nevinná