na hranici mezi nebem a zemí

k sousoší mraků polních cest
jak dávnými tahy štětcem
slavných malířů stvořeného
...skřivan vzlét'

pod jeho křídly, dole v poli,
jak nebe modrý květ
v té nedozírné žluti obilí
jakoby si zrovna sed'
a lákal skřivana
svou jedinečností
skřivan však,
až s provokující netečností,
slétnul na vedlejší vlčí mák

pozoroval muže
který se blížil a kouřil doutník
podle tloušťky nejspíš Havana
z knoflíčkový dírky
koukala mu růže
před chvílí ještě na keři schovaná
vypadal tak trochu jako proutník

měl barevnou košili
že i páv by mu záviděl
zato kalhoty měl jen bílé
oči zastíněné slamákem
měl rád, tyhle ranní chvíle
teď nejspíš rád byl by ptákem
pak létat mohl by nad krajem
a vybrat si malebný kout
kde v tom nejlepším světle
štětcem po plátně směl by plout

kousek dál na mezi
malířský stojan ubíjí čas
zatímco malíř
opitý tím množstvím krás
vychutnával si
tu kytici rozmarných nálad
uvilou už v počátcích času
v rozkošné útulnosti malebných zahrad
hledal tu věčnou krásu
v přírodě a ženském těle
hledal klid a svou spásu

je jisté, že zítra přijde zas...

teď ale měl něco jiného za lubem
měl totiž tajnou schůzku
samozřejmě se ženou
sotva dorazil
už sundával jí blůzku
kalhotky sundala si sama
a už v malířově náručí
celá nahá
s nahým malířem vydatně si hrála

no čas jim utek' jako voda
dlouho nebylo už do oběda
služka musí honem vařit
malíř s časem však sám si mohl hospodařit

vůně barev a koňského trusu
pestré luční kvítí
a i léto
doladily tu scenérii
pokory a radosti z žití

rudé víno kradlo krásu
zapadajícího slunce
hrdlo zpyšnělo zdařilou melodií
služka v bílém čepečku
zapínala bílou blůzku
kradmý pohled a úleva
však nikdo ji nehledá
zbytek sena ještě střásla z vlasů
a pospíchala rychle domů
postavit na česnečku

cestou vzpomínala...
začalo to už před léty

tajné zchůzky
tajná milování
písně skřivana
a vlnící se vzduch
krajina lesů, hájů a luh
žluté obilí

na tváři často měla rumělku
z malířovy palety
jeho barvy voněly jí
do jeho i její nahoty

pevná prsa v jeho dlaních
a mlasknutí ruky na zadku
šepot a zrudlé tváře
bílé mráčky na nebi,
tichý smích
a šťastný spánek
štěstí nejen v rozkroku
v tomto ráji na Zemi

s horkou vůní olejových barev...

tam, kdesi na hranici mezi nebem a zemí
přírodou a zrozením času
tam vzniká láska i umění
ze zpěvu skřivana
a něžných květů
z dlouhých dívčích vlasů
z pohlazení plných díků
z horkých dnů
a vášnivých nocí
z nápěvu teskných melodií
a z chuti červeného vína na jazyku

rád přikrádám se k malíři ze zadu
a pozoruju jeho tahy štětcem
na plátně barev přibývá
a já poprvé cítím tu náladu
malířem vdechlou
i těm nejvšednějším věcem

malíř opět si vína dolévá
a vrhá pohledy do výstřihů kolemjdoucích dam
nestydatě a s otevřenou výzvou
ten sotva spí někdy sám
jsem opojen vůní jeho palety
žasnu nad lehkostí jeho malování
obraz na stojanu dostává pomalu smysl
dostavuje se úleva a obdiv
a taky trochu vrávorání

pak odplížím se zas potichu
už hodně toho o něm vím
ale vše si nechávám pro sebe
nač bych šířil paniku
kde včera byl a s kým
opíjet se láskou
a vínem červeným

v tom krásném kraji
kde vlčí mák v poli sedí
a poslouchá skřivana
kde malířova paleta
barvami hýří už od rána
kde vzduch voní milováním

začíná noc 
odpočívá malířova paleta
příroda je ospalá a líná
o malíři a služce se to však říci nedá
za chvíli bude tma
dnes nikdo je už neodhalí
nazí ruku v ruce
brouzdat se budou loukama
milosrdná noc je zahalí
jejich vzrušení jak kůň se vzpíná
jejich tváře opět hoří
barvou rudého vína