Skříň a stolek se židlí

SKŘÍŇ A STOLEK SE ŽIDLÍ

prodírám se nocí
ptám se jí na cestu
nic neví
tady někde bydlím přeci
ptám se
žadoním
však od noci se nic nedovím
jak se mi to jeví
je nejspíš dementní

tma dala by se krájet
splývá s mejma myšlenkama
černejma jak strach
je mi zima a hladovím
začíná mi svítat
že pomalu se měním v prach
ne noc
ale já jsem dementní
už nikdy nenajdu tu cestu domů
noc je decentní
mlčí

kam jsem se jen otočil
bylo nic
nikde ho nebylo víc
všude ho bylo stejně
bylo spravedlivě rozdělený
i ukazatel na rozcestí
ten se čtyřmi rameny
ukazoval
jak ničím si cestu klestím
na každé té šipce vyryto bylo slovo "domů"
marně ale
hledal jsem tu známou alej starých stromů

když jsem se probral
ležel jsem pár kroků ode dveří mého obydlí
v ulici beze jména
před domem s číslem nula
kde snad už ani nikdo nebydlí

vzpomínám si ale na skříň
a stolek se židlí