Přátelství proti válce

Mělo to být jinak,
teď s tím musím žít.
Byl jsi skvělý voják,
za tvé jméno budu se bít.

Vždy jsme si to říkávali,
už jako malí kluci.
Že bychom život pro druhého obětovali
a teď v nebi zpívají ti ptáci.

Nikdy ti to nezapomenu,
v životě ti neodpustím.
Každé ráno si připomenu,
komu za svůj život vděčím.

Nyní nad hrobem ti brečím,
proč ty musel jsi být ten hrdina.
Před tvým jménem klečím,
vztek mě zavalil jako lavina.

Vždy to byla pouhá slova,
ty proměnil jsi je v činy.
Vím, že udělal bys to znova,
už nikdy nesmyji pocit viny.

Ty přijal jsi za mě smrt,
věděl jsi, co děláš.
Jeden od kulky vrt,
přitom na mě se díváš.

S velkou ránou na srdci
tvé jméno hned pomstívám.
Abys mi tu umřel, nechci,
já tě zachráním, to ti přísahám.

Ty svůj slib jsi splnil,
v náruči jsem tě držel.
Úsměv jsi na mě chrlil,
byl jsi tvrdý jako ocel.

Nevadilo ti, že život svůj ztrácíš,
brečet jsi mě viděl.
Řekl jsi, že tímhle mi to vracíš,
že nejlepší jsem byl přítel.

Už nikdy tvůj hlas neuslyším,
na svatbě ti svědka neudělám.
Smutkem v těle srším,
zabijí mě, že s tím nic nenadělám.

Tvá fotka vždy bude v mém pokoji,
byl jsi má rodina.
Věř, že mé děti tě poznají,
budeš pro ně největší hrdina.

Zase se setkáme, tomu věřím,
nemůžu se dočkat.
Vím, jak tvou smrt uctím,
takže na mě musíš počkat.

Chtěl jsi, abych žil,
bylo to tvé poslední přání.
Není možné, abych to nesplnil,
tvá duše tu mou navždy doplní.

Za ranní rosy a za svitu měsíce,
pokaždé padnu na kolena.
Vzpomenu na naše časy a nadechnu se hluboce,
naše mysl opět bude spojena.