Bojůvky sváteční

Rozbité město dobité.
V troskách bílý prapor.
Slunce hřeje, obzor čistý.
Konec bojů vzduch je čistý.
Zbylo pár popelnic
a zejí prázdnotou.
Jako duše bez balastu.
Jako smír za nějaký ten čas.
Nebylo učiněno zadosti.
Nebylo a nikdy není.
Tak v eskapádách tlení.
Moře, hoře vykoupení.
V rukou svírám hněv.
V prsou žal a tíhu.
Dávám světu ještě den.
Možná ani nejdu spát.
Kde hlavu složit?
S kým se ještě prát?
Končíme sami v sobě.
Až nezůstane nic.
A tak proti době
vystavíme kýč.
Spočítáme pozůstalé
a pak sami sebe.
V nitru víme co nás čeká,
do daleka s novým začátkem.
Teď by mohlo býti dobře.
V klamu sestava pánů - přeživších.
Kdo mlčí stává se područím.
Válka člověka proti lidu.
A v nastalém klidu
po dlouhé noci
příjdou ti co slouží moci.