K tvému textu velmi hlubokému mě napadlo:
Na konkrétního nepřítele můžu ukázat, pojmenovat, co dělá.
Je vně. Tam se lehce spojíme.
Nepřítel uvnitř je můj přítel. To bolí.
Musím strašně moc argumentovat a ukazovat milimetr po milimetru,
co dělá, aby pochopil, že něco jiného je mnohem lepší. Musím mu
ukázat pořezané ruce a nohy. V naději, že i on mi prokáže totéž.
To ale musím být přichystán sám přijmout své největší omyly.
Musí to být patrné.
Lež je komplexní pojem.
V Izraeli byla lež to, co říkali jiní bohové mimo Hospodina.
Hospodin je náročný. Je abstraktní. Jeho pravda je rozporuplně obtížná.
Proto Hospodin mluvil "v pravdě" (ne výraz mluvit pravdu ale mluvit v...).
Řekové mínili lží omyl.
My bereme v úmysl lež, která se musí vyjevit v konkrétním dějství.
Je to lež manipulativní, šlendrián, zlý úmysl, dobrý úmysl ?
Ono se to mísí. -
Co za člověka je ten, který má se mnou dobré úmysly ? Pak mohu pochopit,
že i jeho dobrý úmysl je lež. Což on nechápe. Z nezkušenosti, pokrytectví,
které zdědil, nebo naivní pózy.
Často stačí rozdílné sociální postavení.
Nikdy nepřijímám pomoc a dary od jinak sociálně postavených lidí. Mají jiný
existenciální prostor a jiný většinou nejsou s to chápat. Jejich blahosklonnost bývá podivná.
Vyžaduje to kritické myšlení. Jemné zvažování všech argumentů.
Ale sám vždycky musím vědět, no co se v poslední instanci odvolávám.
04.05.2021 00:38:09 | ttragelaf