Bože, / II.
Bože, / II.
.
.
Bože, nač jsi mi dal srdce?!
Aby mě bolelo?
Po všech těch ranách
těžko hojící se jizvy...
Taky mi ho párkrát zlomili
zapřela jsem ho
zatoulalo se mi
zpanikařilo...
A teď se leká
při každém hlubším nadechnutí
a tiše prosí:
„Bože, dej, aby to nebyla zase láska...“
A duše, Bože, k čemu je mi duše?!
Aby byla zaprodána tělu?
Jedna záplata vedle druhé
už není místo pro další...
Obrátili ji naruby a nechali být
nepochopenou
hrabali se v ní
a kradli...
A teď se bojí
toho kdo ji zase opustí
a mlčky doufá:
„Bože, nemůžou mi přece pořád jen ubližovat...“
Hrdost, Bože, co s hrdostí?!
Abych byla ponížena?
Pokaždé když jsem zase zvedla hlavu
byla jsem znovu sražena na kolena...
Kolikrát jsem ji pošlapala
zahrávali si s ní
zkoušeli co vydrží(m)
a pak mě s ní nechali samotnou...
A teď už to vzdává
čím dál častěji
a pomalu se učí žebrat:
„Bože, odpusť mi už konečně...“
.
.
Komentáře (10)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
Tato báseň je velmi silná ve svých výpovědích. Ale jsem na rozpacích co říci.Raděj budu přemýšlet o textu.
20.04.2008 19:26:00 | s.e.n
ne vždycky se člověk zraňuje sám, spíš míň často jak víc - a ne pokaždý leze trním dobrovolně... tohle je starý tak 12 let ale nezměnila bych nic - a aj ta předchozí aj tahle sou o tom jak to cítím
16.04.2008 18:03:00 | hanele m.
Zajímavé, s předchozí jsem souhlasila a s touto nesouhlasím pro změnu vůbec - myslím, že zraňuji se sama a že bolest je součástí hledání, jako když místo po cestě se pokoušíš chodit trním.
16.04.2008 17:58:00 | Alea - kometa kdovíco přinese
Už vím . . .,
i mně by mohl odpustit.
Moja žena mu ty slova, ale mosí vyřídí.
12.04.2008 15:30:00 | stryc
Hodně procítěné dílko, jisté emoce a tolik citů ... mno, je na čase poslat anděla, co pohladí a rány zacelí, ty jizvy, co tam všade jsou, ať navždy vyblednou.
11.04.2008 07:04:00 | NikitaNikaT.