MATKA A SYN (ELEMENTY)

Šla žitím matka má
a cesta její smutná.
Život s ní med zlatavý,
jenž jak popel chutná.

Pod tíhou svých hříchů
šíji nakláněla,
dny jen spánkem žila,
po nocích jen bděla.

Kdys tou boží vinou
prosvitla se zář,
tu klesla nemoc něžně
na stařičkou tvář.

Na vlhký mramor chrámu
klekávala v snění,
kde pak s duší trpkou
i zhaslo utrpení.

Ach matko má,
v prach proměněná,
jak nahořkle jsem chutnal
znění tvého jména. (Maria)

Tvé krve vírou poseté, jsem býval černým květem.
Chuť života ve víře tys vlíbala mi retem. (hořce)
A idea na dětství – co dýka do mých střev.
Když jiní slzy lkali, já ronil černou krev.

Mezi hloučkem křesťanů
zván byl jsem ovcí černou,
že nik jsem ruce nesepjal,
že kostel byl mi hernou.

Stejná krev, však těsto jiné
tak, jak je i peklo – nebe.
To je důvod - zvratná víra,
proč já matko, zabil tebe.

Trest zvony za mne odbíjí,
zvuk plyne nočním tiším.
Tvé přidušené sténání
já v nitru žil dál slyším.

Ty nyní z hlíny povstáváš
a se mnou sdílíš lože.
Rituál, jest rituál.
Ave, Ave Bože!

Ach matko má,
v prach proměněná,
jak nasládle teď chutnám
znění tvého jména!

A tak jako tvoje kdys,
i má teď cesta – smutná.
A život se mnou zlatý med,
jenž jak popel chutná.