zpo-chyb-nění

spím
a přitom jsem vzhůru
hledím na anděly
na kůru
vyřezané z tvrdého dřeva
kde je, ta jejich něha?
která v dřevě skryla se
a pozbyla tak na kráse ...

kde je ta shnilá pravda
dřevomorkou zmořená
když otlačená kolena
v chrámu
páně
hlavu
rámě
ramena mi hladí ...
to plemeno hadí

Eva
žena
jsem já též

jsi kněz?
věz
tys ženou byl jsi ... ale kdež




... jiný závěr chce to,
tak pojď, pojď ty nahá věto,
která stojíš zády
za římsou ...
čím jsou?
ti pánové svatí dnes?
vzali je snad do nebes?
nebo už tak navždy byli
a stejně jako my

tu na světě jen malou chvíli
milionkrát zas a znova
pokouší se
stejná slova
jinak, lépe, vyložit
s životem svým naložit
krásně, jasně, smyslu-plně
nutně, přece, lásky-plně
lásky plynně
plyne

čas

znovu je tu zas a zas ...